Obvykle „datujeme“ vývoj řeči od prvního slova, jenže ten skutečný vývoj dětské řeči začíná už mnohem dříve, ještě před samotným narozením dítěte. Proto si s ním povídejte, i když je ještě v bříšku.
Hned po narození „zdraví“ dítě svět křikem. A právě křik je jeho vůbec prvním komunikačním projevem.
Během několika prvních hodin života dítěte nevyjadřuje křik jeho náladu. Až později je možné podle křiku dítěte rozeznat, co se snaží říci – má hlad, je mu zima či teplo, potřebuje přebalit, něco ho bolí nebo je mu jen smutno… Děti se v tomto věku nedovedou přetvařovat a zkrátka projevují to, co cítí.
Co chce říci?
Časem se naučíte rozeznat jednotlivé druhy křiku resp. pláče. Naříká-li dítě v postýlce tiše, dává najevo, že nemá akutní problém, ale necítí se dobře – nudí se, je unavené a nemůže spát, ruší ho okolí (hlasitý smích, rozhovor, nepříjemné hlasy…).
Co vám dítě může chtít říct, když…
…poplakává nepravidelně a postupně přechází v „rytmický“ pláč?
„Mami, mám hlad!“
…dlouho bolestivě pláče?
„Trápí mě nadýmání!“
…pláče ostře, pronikavě a často je pláč přerušován sténáním?
„Mám střevní potíže…“
Na přelomu
šestého a sedmého týdne můžete zaslechnout z
dětské postýlky jednoduché broukání, které se zprvu bude skládat z různých samohlásek a zvuků. Jak dítě více poznává své okolí a zvuky kolem sebe, začne si je pomalu přisvojovat a broukání, další stupeň ve vývoji řeči, se začne zdokonalovat a obohacovat i o některé souhlásky.
Během druhého měsíce již dítě vytváří „složitá souvětí“ a můžete ho slyšet, jak si „povídá“. Samozřejmě o řeči jako takové nemůžeme v tomto věku ještě mluvit…, ale začíná roztomilá etapa „žvatlalštiny“.
Postupem času však začne napodobovat stále více zvuky z okolí. Díky žvatlání a snaze komunikovat v takto raném věku se připravují hlasové orgány pro pozdější schopnost vyslovovat jednotlivé hlásky a slova.
V prvních měsících života můžeme pozorovat obrovskou chuť dítěte komunikovat se svým okolím. Snaží se na vaši řeč reagovat pohybem, smíchem, projevy nevole nebo svým žvatláním, kterým se bude snažit napodobit slyšená slova. Děti mají obrovskou radost, pokud i vy budete reagovat na ně. Vidíte-li u svého dítěte chuť komunikovat, rozvíjejte ji.
Napodobování je důležité
Kolem prvního roku dítě využívá jednoslovná, poměrně často i jednoslabičná vyjádření, která reagují na aktuální dění kolem něj –
pápá, ham, bába, mama, tata…
Zpočátku je dítě opatrné, vyjadřuje se pomalu a někdy si dělá během „mluvení“ pauzy. Slovesa jsou nahrazována citoslovci, např.
tú tú – „Mami, podívej se, auto!“, haf haf – „Vidím pejska…“
Opakování a napodobování je důležité nejen pro další rozvoj řeči, ale také je důležitým principem výchovy.
Mluvte s dítětem stejně jako s jakýmkoli jiným (starším) členem rodiny. Komunikace by neměla spočívat v tom, že každé slovo dítěte okamžitě opravíte a budete trvat na správné formě, to by mohlo vést v nejhorším případě až k pozastavení vývoje řeči, protože dítě začne mít strach mluvit a věčné opravování ho bude odrazovat. Stačí proto jemné nasměrování. Například dítě řekne:
„Ham ham…“ a vy odpovíte:
„Máš hlad a chceš papat.“ Nebo dítě řekne:
„Mňau mňau…“ A vy odpovíte:
„Správně, běžela tam kočička.“
Nemluví? Nepanikařte!
Důležité je podotknout, že na vývoj řeči mají vliv vrozené vlohy, prostředí, ve kterém dítě žije, zda mělo
dudlík a jak dlouho, a mnoho dalších faktorů. Pokud dítě v roce a půl ještě nemluví, neznamená to, že je s ním hned něco špatně. S řečí je to stejné jako se vším ostatním, s prvními krůčky, prvním zoubkem apod. – každé dítě je jiné a jinak se vyvíjí.
Pomáhejte dítěti řeč rozvíjet společným zpíváním, tleskáním do rytmu, na procházce, komentujte dění kolem, pojmenovávejte nové předměty, čtěte a prohlížejte si společně knížky, mluvte o
hračkách…
