Lifestyle, Psychologie

Své dítě jsem nekojila. Jsem špatná máma?

Tolik se mluví o důležitosti kojení, o tom, jak je pro dítě nepostradatelné a přirozené. Jenže kolikrát, i když se žena opravdu hodně snaží, nemůže svému miminku tento luxus poskytnout. Pokud je to i váš případ, určitě vás alespoň trochu povzbudí příběh jedné z maminek, která se s takovým problémem potýkala.

Svým vyprávěním se jen snaží ostatním ženám říct, že když nemohou své děti krmit tím nepřirozenějším způsobem, ještě to z nich nedělá špatné nebo neschopné mámy. Protože kojení není samozřejmé nijak snadné, naopak! Je to hotová věda.

Přečetla jsem spoustu knih

„Když jsem čekala své první dítě, dceru Markétku, četla jsem si hodně o těhotenství, výchově a také o kojení.

Říkala jsem si, že na to, jak všude popisují, že je to naprosto přirozené, mi to připadá celkem složité. Ale nenechala jsem se odradit a studovala dál. Teorii jsem měla zmáknutou, ale praxe potom značně pokulhala.

Po narození Markétky mi ji kvůli komplikacím přiložili prvně jen na maličkou chvilku a zase ji museli odnést. Takže se pořádně ani nepřisála. Na pokoj mi ji potom donesli až po několika hodinách. Jenže to už se té malé potvůrce nechtělo přisát se vůbec. Začala jsem propadat zoufalství.“

Začala jsem odsávat

„V porodnici mi nikdo neporadil, jak mám dceru pořádně přiložit a jak ji přimět, aby pila. Navíc jsem neměla skoro žádné mléko.

Kojení, jestli se tomu tak dá vůbec říkat, mě strašně bolelo a malá stále plakala – asi hlady, řekla bych. Váha jí šla stále dolů a tak jí sestřičky na mou žádost daly umělé mléko.

Bylo mi jí líto, že má hlad a já jí nejsem schopná nakrmit. A tak jsem stříkačkou a malíčkem krmila Nutrilonem. Půjčovala jsem si odsávačku a snažila se alespoň něco odsát, aby se kojení rozjelo.

Jenže ani po 5 dnech v porodnici jsem neodsávala víc než sotva 10 ml. A to bylo opravdu hodně málo. Brečela jsem tajně ve sprchách a vyčítala si, že je to určitě moje chyba.“

Nic nepomáhalo

„Z porodnice jsme odcházely a dcera byla z většiny na umělém mlíčku. Domů jsem ho koupila pro jistotu také. Nepomáhalo nic. I doma jsem odsávala, popíjela kojící čaje, prolívala se vodou, nahřívala prsa…

Snažili jsme se malou „oklamat“  a pomazat bradavky mlékem nebo medem (což se vůbec nedoporučuje!, ale byla jsem zoufalá…). Den ode dne mi ubývalo mléka. Nedostala jsem se přes 15 ml.

Byla jsem nešťastná, propadala jsem depresím a zavírala se doma. Ani jsem si nevšimla, že zatímco já se trápím, má dcerka bez problému prospívá na umělém mlíčku a vůbec nic jí nechybí.

Až jednoho dne jsem si řekla dost. Přestala jsem odsávat, nemělo to význam a soustředila jsem se jen na to, že mám krásné zdravé dítě.“

Je zdravá jako rybička

„Dneska je Markétce šest, chodí do první třídy a je to pěkná rošťanda.

První antibiotika dostala v pěti letech při angíně. Vůbec nemarodí (krom občasné rýmy nebo kašle) a k doktorce jezdíme jen na preventivní kontroly.

Je to úplně normální holčička, které opravdu nic nechybí. Je zdravá, chytrá a to, že jsem ji nemohla kojit, jí opravdu nijak nepoznamenalo.

Být to dnes, možná bych ještě zkusila laktační poradkyni, ale tenkrát jsem netušila, že je taková možnost. Každopádně bych ráda všem maminkám řekla, že po dítě je nakonec nejpřirozenější to, že má vyrovnanou a šťastnou mámu, ať už ho krmí mateřským nebo umělým mlíčkem!“

Maminky, jaké zkušenosti s kojením máte vy? Napište nám do komentářů. 

Předchozí článekDalší článek

23 komentářů

  1. Při čtení tohoto článku jsem si vzpomněla na své příšerné začátky s kojením, úplně stejně, jako popisuje tato maminka – brečení, zoufalství, pochyby o sobě samé a to mě pustili z porodnice s tím, že plně kojím. Malý pořád jen plakal – hlady samozřejmě. Jsem tvrdá palice a tak jsem to nevzdala ani po 6 měsících neustálého přikrmování Nutrilonem a kojení s kloboučkem, protože jinak se malý ani nepřisál. A jednoho krásného dne malý klobouček odhodil a přisál se sám a nakonec jsme kojili do 2,5 let. Ale upřímně – za ty nervy a stresy to nejspíš nestálo. Takže radím hlavně klid a i bez kojení můžete být skvělé mámy!!:-)

  2. To nebxla vaše chyba, ale chyba nemocničního personálu. Já byla 2x v porodnici, kde se na kojení velmi dbalo. Neustále nám pomáhali s přikládáním a kontrolovali nás. Malý se pořádně přisál až druhý den, přesto ho plně kojím. Velmi doporučuji při prpblémech vyhledat laktační poradkyni! Ale uznávám, že je nejdůležitější váš klid a snažila jste se dost, klobouk dolů!

  3. Dcerce bude pet mesicu a mely jsme podobne problemy. Nenakojila jsem vic nez 30 ml a dcerka brecela hlady. Dokonce jsme skoncily v nemocnici kdyz pribyl prujem. Z porodnice nas propustily s tim ze je dcerka plne kojena, prestoze dostavala prikrm ze strikacky uz tam…doma jsem se snazila co to slo – odsavani, caje, laktacni poradkyne atd. Ale nic nepomohlo. Po dvou mesicich jsem vzdala i odsavani a zacla davat jen nutrilon. Dcerka prospiva vic nez dobre. Je to bumbrdlik a spokojene usmevave miminko. Jak rikate, kdyz je usmevava maminka je usmevave i kiminko…

  4. Ano, tento článek by se měl všude zveřejňovat, dát do každé knížky!!!! Všude vidím jen titulky o tom, že kojení je nejlepší, že kojením dáváme miminku všechny obranné látky, které potřebuje k tomu, aby nebylo nemocné, aby se dobe vyvíjelo, a bůhvíco ještě. Tím se ale strašně škodí maminkám, které kojit nemohou. Přesně kvůli takovým článkům upadají do zbytečných depresí. Já sama kojila jen šestinedělí a bylo to utrpení. Mléka hodně, ale syn má velmi citlivé bříško. Takže ve chvílích kdy jsem skončila jen na bramborech, starém pečivu a vodě a syna netrápili ani koliky, protože „plakal“ každou hodinu… Tehdy jsem si řekla, že takhle už to nepůjde. Nechtěla jsem pro okolí přiznat, že už jsem zoufalá z toho, že mu moje mlíčko tak škodí, začala jsem přemýšlet, jak to udělat, abych měla málo mlíka a ostatní mě nemohli odsoudit za to, že chci přestat kojit. Ovšem po dvou dávkách UM byl syn tak spokojený, spal 3 hodinky v kuse, začal se usmívat..tehdy jsem si řekla, že se nemám za co stydět, že nekojím. Od té doby říkám, že jsem skoro nekojila a v životě kojit nebudu ( to tedy pravda není, ale chtěla jsem se vyhnout zbytečným otázkám, proč nekojím :) ) Takže maminky, které kojit nemůžete,ať z vašich zdravotních důvodů nebo miminka, nedělejte si s tím hlavu :) Budete-li se cítit na dně, raději kupte UM, od toho tu přeci je ;)

  5. Osobně si myslím, že dnešní fanatické propagování kojení je až škodlivé. Já jsem syna nekojila nikdy – mám pro to určité zdravotní kontraindikace, ale nikdy jsem si jako špatná máma nepřišla. Když jsem v porodnici požádala o Nutrilon, sestra mi narovinu řekla, že dnešní mléka už jsou velmi kvalitní, že si to nemusím vyčítat. Spíš moje okolí neustále mlelo něco o tom, že chudák dostává rozmíchaný prášek a bla bla. Teď je mu rok, zatím neměl antibiotika ani žádnou závažnější nemoc, oproti tomu kojené děti přátel a ze sousedství už zpravidla antibiotika měly. Vždycky byl spokojené a dobře spící mimino. Stejně tak syn nemá žádnou potravinovou alergii, jen v poslední době kožní vyrážku, ale ty měl v kojeneckém věku i jeho tatínek, takže genetika asi zapracovala. Opravdu bych se nebála nekojit, když je k tomu důvod, a nedala bych na tu šílenou propagandu.

  6. Ani nevíte jak Vám rozumím. Rodila jsem akutním císařem ve vyhlášené porodnici. Když mě přeložili z JIP a mohla jsem mít syna u sebe, tak mi sice ukázali jak pečovat o pupík, ale ke kojení mi jen řekli že mám asi špatné bradavky. Zkoušela jsem kloboučky, elektrickou odsávačku Medela, kojící čaje, homeopatika… Mléko jsem měla, ale malý prostě neměl zájem. Neplakal hlady, i UM jsem mu musela nutit, brečela jsem že nechce jíst, nikdo mi neporadil, ani pediatr… že to máme zkoušet. Po 6ti týdnech jsem se na vše vykašlala. Já taky nebyla kojená a vyrostla jsem. A ta úleva co nastala… To se nedá popsat. Malý sice nechtěl dál jíst, později jsme zjistili bohužel proč, ale to už je jiný příběh…
    Maminky, ač všude vidíme že pokud nekojíme patrně vyhyneme, nebojte není to tak!! Nejdůležitější je šťastná a spokojená máma, protože pak je spokojené i miminko. A je kupodivu spokojené i s UM :-)

  7. Moc pěkný článek. Zažila jsem podobné, po CŘ se mi mlíčko nechtělo vůbec dělat, malá se nedokázala přisát a v porodnici to vyřešili tak, že jí dali lahvičku s mlíčkem a poslali mě domů s tím, že kojit nebudu. Taky jsem s toho byla zoufalá, chodila tajně brečet na záchod. Několik dní jsem se pak mordovala s odsávačkou, ale pracně 20ml a nic víc. Dnes už na to taky koukám jinak,ale tehdy jsem si připadala jak nejhorší matka na světě. Malé je 15 měsíců a kromě občasného nachlazení (rýma,kašel) je zdravá a veselá holčička.
    Nejvíce mi pomohl náš pediatr, který mi řekl, že hlavní je aby neměla hlad a jestli bude mít moje nebo umělé, na tom už nesejde.

  8. Opravdu skvělý článek.Taky se mi zdá,že se kojení až přespříliš propaguje a každá nekojici maminka by si tak měla připadat hrozně a přitom přece záleží hlavně na tom aby byli maminka i miminko spokojení.Určitě jsem pro kojení,když to jde.Ale když ne,tak by za to určitě neměl nikdo nokoho odsuzovat.Ja jsem nekojila ani jedno z mich dětí.Dcera se narodila předčasně a navic císařem,takže to sme vůbec nezvladli.Syn se sice narodil přirozeně a na termín,ale mličko se nerozjelo.Už v porodnici sme začali davat UM.Popravdě nijak sem se z toho nestresovala,i dcera vyrostla bez kojení.A malý?Spokojené,usměvavé miminko,ktere mi v 5 ti měsících prospi téměř celou noc.:-D Takže za mě vůbec si nepřipadám jako špatná matka..:-)

  9. Děkuji za Váš úlevný článek… Mám za sebou kojící noční můru… Před měsícem se mi narodila nádherná a zdravá dcerka císařským řezem… To malé štěstíčko bylo ale vykoupené problémy s kojením… Malá se nechtěla přisávat, brečela, brečela a brečela… V rámci podpory kojení dětské sestry nastoupily s takovou vervou, že to nevedlo k ničemu jinému, než že se dcera ještě více zablokovala… U prsu ji držely i hodinu a půl, svlečenou, když spala, namáčely ji do studené vody aby byla bdělá a chtěla sát… V poslední fázi ji svazovaly, protože bojovala ručičkama, nožičkama… Nedalo se to vydržet… Po příchodu domů jsem se z toho všeho začala docela slušně hroutit… Malá jen viděla prs, nepříčetně řvala jako pominutá… Někdy je opravdu méně více… Jsme již druhý týden pouze na umělém mléku a je to úleva pro nás obě…

  10. Díky za tento článek. Mam podobnou zkušenost. Z porodnice jsme odcházeli jako plne kojící i když už tam byly problémy. Už v porodnici mi praskla jedna bradavku a doma pak i ta druha a začalo peklo. Malého jsem kojila 45 minut, pak na 10 minut usnul a znovu křičel hlady. V noci to bylo lepší. Spal i 2,5 hodiny v kuse. Syn plakal hlady a já plakala bolesti. Před každým kojením už jsem byla na nervy, jak to zase bude bolet. Po 3 týdnech stresu cele rodinky jsme zkusili Nutrilon a hned u první lahvičky bylo vidět, jak je synek spokojeny. Všichni jsme si oddechli. Nyní máme 3 měsíce a vede se nám nadmíru dobře. Hlavně ať je mamka šťastná a bude i mimi :-)

  11. Přesně jsem se ve vašem článku našla…. před necelými čtyřmi roky se mi narodil krásný zdraví chlapeček…. už v porodnici jsem měla problémy se rozkojit. Nakonec jsme odcházeli s příkrmy a já s velmi bolavými prsy. Doma to bylo ze začátku peklo…. syn byl pořád hladový, když pořád plakal hladem dala jsem mu příkrm a dopadlo to tak že vše letělo ven…. já plakala jen při pomyšlení že už je čas na krmení. Muž stál pevně při mě, koupil odsávačku, ruzné čaje ale bohužel nic nepomohlo. nakonec jsem to ,,vzdala,, a po dvou měsících pláče a stresu jsem sáhla po nutrilonu na plný uvazek. Syn byl najednou spokojené spací miminko a všichni jsme byli šťastní a začali jsme si užívat náš společný život na plno.Dnes čekám druhé miminko a jsem rozhodnutá to zkusit znovu, jen s tím rozdílem že pokud to nepujde tak se nic neděje…. Už dopředu jsem si zakázala slzy a pocit že jsem špatná máma když to nepujde…. protože když vidím svého krásného, zdravého a šťastného syna vím že kojení je důležité ale když to nejde tak se svět nezboří….

  12. Dekuji za tento clanek!!! Muj pribeh je hodne podobny… Snazila jsem se, co to slo, ale vysledkem bylo jen to, ze jsem byla vycerpana, nevyrovnana a stresovalo me to. Zacala jsem si dceru konecne uzivat az ve tretim mesici, kdyz jsem s kojenim uplne prestala. Mala je zdrava a dari se ji vyborne. Ted vim, ze pri druhem duteti tonu dam volny prubeh a budu radeji s tim, ze kojit nebudu vubec. A kdyby to nahodou slo, vude to prijemny bonus :-))

  13. Tento clanek povzbudi. Ja kojila 3 tydny. Prestala jsem kojit z duvodu ze mi hrozne popraskaly bradavky a kdyz se mi mala prisala ucvrkavala jsem bolesti ,to byl prvni duvod a druhy byl ze mi mala brecela hlady, budila se mi kazdou 1,5hod na kojeni. Uz jsem byla hotova ani v noci mi poradne nespala. Doktorka mi porad vykladala at neprilrmuju ze se roskojim. Kdyz jsme sli ve 3 tydnu na kontrolu a doktorka mi rekla ze mi mala bribrala zatim jen 100g a je porad pod porodni vahou, tak jsem si rekla a dost. Jela jsem koupit flasku a nutrilon. Zacala ji davat UM a je spokojena spinka mi i 3 hodinky s pritelem se vyspime, ja si konecne dokazu pres den uvarit a uklidit a jsem za to UM rada. Ale stale posloucham od kojicich matek jak nas mlade by liskaly ze jsme line kojit atd. Ze zacatku jsem s tech reci byla spatna, ale ted uz je neresim. Jsem rada za tento clanek a komentare, opravdu povzbudi :-)

  14. Děkuji, za tento článek. Prožila jsem téměř stejný příběh, i moje dcera byla na umělém mléku, a to jsme vyzkoušeli všechno možné, i laktační poradkyně k nám přišla domů a nic musela jsem přikrmovat. No a od 3 měsíce už jen UM a byla jsem spokojená já i moje dcera. Nehledě na to, že kojení mi nepřišlo příjemné ani po psychické stránce. Teď mám malého syna, kterému je 1 měsíc a situace naprosto stejná. Jen s rozdílem, že už se nenervuji a neobviňuji, že jsem špatná matka. Je hodně maminek co své dítě kojí a i dlouho a je to správné,ale je i část maminek, které to mají jinak. Dítě potřebuje hlavně spokojenou mámu.-) Jen škoda,že je všude plno článků o kojení,ale články o tom, když to nejde je fakt málo.

  15. Hezký den, tak to je úplně stejný příběh – jen u mě to je malý teď již 3,5letý Ivánek a narodil se císařským řezem. Po třech měsících marné snahy o odsávání a kojení jsem to vzdala též. Rok a půl nato se mi „normálně“ narodila dcerka Žofinka, která se přisála a úspěšně (i když zpočátku dosti bolestivě) byla kojena a na 13měsících odstavena. Myslím že na těch malých raubířích není vůbec poznat, které bylo kojené a které mělo umělé mléko. Nakonec vzkaz maminkám, kterým se nedaří kojit: NETÝREJTE SE ZBYTEČNĚ!

  16. Děkuji za tento článek. Kazda, která máme nebo jsme měly problémy s kojením, jsme to obrecela. Je důležité vědět, ze v tom nejsme samy…a ze to není naše chyba…taky jsem odstrikavala, pila čaje a užívala homeopatika, prostě nic nezabiralo…mala byla den v inkubátoru a i když se přidala az druhy den, byla moc sikovna…už v nemocnici byla ale na UM, a doma se to nezlepsilo, ale dokud to jde, dostane alespoň tech par ml ode me, jak říkám, jako dezert :) takže holky, hlavu vzhuru, jsme skvěle mámy, ze se dětem venujeme, ne jen proto, ze je krmime

  17. Mám dvě děti (kluk 3roky,holka 7 měsíců) obě šly císařem, protože byly docela veliké. U obou bylo kojení stejné, první 2 měsíce bez problémů a pak nechtěly tahat a pily málo, tak jsem začala odsavat a tak jsem odsáváním pokračovala do jejich 6ti měsíců a pak přešla na UM. Takže chápu, že nějaká maminka kojit nemůže, když to nejde, tak to nejde, ale bohužel také znám min. tři matky co nekojili jen proto, aby mohli co nejdříve začít s kouřením a pitím alkoholu nebo kojili, ale užívali přitom návykové látky, což nikdy nepochopil a je to hnus.

  18. Souhlasím…Mám stejný názor jako Klára – před porodem mi všichni kolem říkali, ať si zalezu do postele s malým, ať neřeším úklid, vaření, složenky, ať si to hezké období jen užívám..ALE..Nikdy jsem nepočítala s tím, že se mnou tak zamávají hormony, okolní řeči, jak všem jde kojení a jen tobě ne, řeči pediatra (neumíte kojit), časté kojení (kojila jsem po 1,5h a to 30 minut pokaždé) a hlavně spánkový deficit…úplně hotová jsem přešla po 3týdnech na přikromování, po 2 měsících na UM úplně a víte co? Jsme šťastní všichni :) Jak píše Klára – konečně si můžu domov zvelebit dle sebe, mám čas na VŠECHNY a nejsem vystresovaná matka :o))

  19. Holky, vsimli jste si, ze ty ne kojící příběhy mají něco spolecnyho? Těžký nebo zpackany porod a následná ignorace ze strany personálu na šestinedělí. Místo pomoci mamince se na to personál vykasle, radi blbosti a pak kojení zazdi. Nekojící mámy nejsou špatný. Bohužel se jim jen nedostalo kvalifikovaný pomoci.

  20. prvni dite jsem kojila jen kratce. Po cisari mi dite prilozili az za den a pul. Cely den krasne sala. Pak jsem mela komplikace s jizvou a po dalsim zakroku, kdy dceri davaly sestry dudlik a strikackou se nechtela prisat. Odstrikat mi slo jen trosku. Moc me mrzela nepodpora v porodnici, v noci mi dite nedavali. Dcera byva bohuzel casto nemocna. Syna kojim, diky kurzu o kojeni a laktacni poradkyni. Uz vim, ze kolik odsaju nerozhoduje, dite vypije vic, plac neni hlad – u nas vetsinou ze nemuze usnout. Kojeni nam moc prohloubilo vztah. Nekojeny syn mel prujem vyrazne horsi a delsi, nez kojena. Na kojeni zalezi. Stoji za to bojovat. Pokud nekdo chce kojit a nejde to, muze se obratit na poradkyni. Kdyz to nejde, svet se nezbori, ale stoji za to se snazit

  21. Přeji pěkný den,

    moc pěkný článek.
    Ale rozhodně to nebývá jen špatnou péčí v porodnici nebo těžkým porodem.

    My s malou, téměř dva měsíce po porodu, ještě stále bojujeme. Není to zrovna legrace, ale snažíme se. U nás je jiný problém. Malá je hotové klíštátko, už od začátku, ale já prostě nemám dost mléka. Můžu se stavět na hlavu, ale nedaří se. Personál v porodnici se opravdu snažil, nebyli líní ke mě chodit opakovaně a pomáhat a to i když porodnice zrovna praskala ve švech a měli rodičky i na normální gynekologickém oddělení, protože na šestinedělí jsme se nevešli. Na oddělení navíc pracovaly i dvě laktační poradkyně.

    Za pomoci odsávačky jsme se doma dostali na cca 2/3 až 3/4 mého mléka a zbytek příkrm. A víc ani náhodou. V noci bez problémů, ale ve dne jde tvorba prostě razantně dolů a nestačí to.

    Taky jsem se stresovala a trápila a vedlo to leda k tomu, že se to celé ještě horšilo. Nemluvě o tom, že i přes to, že odborná literatura často tvrdí, že to není možné, malá mívá z mého mléka zácpu a pak dost pláče. Musím jí k němu opravdu přidávat trochu vody, jinak je zle. U příkrmu se toto dá snáz regulovat. A slyšela jsem i horším případu zácpy než jsme měli my a to bylo plně kojené miminko.
    O tom, že mám dietu typu brambory, maso dělané čistě jen na vodě a maximálně s bazalkou, a tři dny staré rohlíky, ani nemluvě. -.- Jak si cokoliv neohlídám, je zle a je jedno co máme z lékárny na to, aby se to mírnilo. Probiotické kapky to trochu zmírnily, ale rozhodně nevyřešily.
    Jestli to takto bude pokračovat, tak to nakonec vzdáme asi taky.

    Konečně, ani já nebyla kojená a pro změnu proto, že to nešlo kvůli zdravotním komplikacím u mě po narození. A taky žiju a byla jsem nakonec velice zdravé a čilé dítko.

    A mimochodem, dámy, vy, co to nechcete vzdát, až na vás někdo spustí stylem máte tohle a tohle a tohle a ono to půjde, neváhejte dotyčného poslat kam sluníčko nesvítí. :) Podobné řeči nepomohou, naopak vystresují a mohou vše tak nejvýš zhoršit. Každé miminko a každá máma jsou jiné a co fungovalo na ně, nemusí na vás. Rozhodně se vám ale uleví, když je pošlete do… :) ;-)

    Přeji hezký den.

  22. Ano, souhlasím s tím, že kojení nedělá dobrou mámu a naopak to, že nekojí z ženy nedělá špatnou mámu, ale fakt je ten, že náhradní kojenecká výživa nedosahuje kvalit mateřského mléka a ani nemůže, mateřské mléko se tvoří individuálně pro to konkrétní miminko podle jeho potřeb a obsahuje imunitní látky proti nemocem které se aktuálně nacházejí v okolí maminky a maminka, proto určitě podle mě má smysl se o kojení pokusit a oslovit kvalitní laktační poradkyni, možná to ani tak nepůjde, ale má smysl to zkusit, co jsem viděla ve svém okolí, tak většinou to byly řešitelné problémy a maminky se trápily zbytečně, jen kdyby se nestyděly vyhledat odbornou pomoc. PS. Já odstříkam sotva 20ml a přitom mám mléka víc než dost.

  23. Dobrý den, děkuji Vám moc za tento článek, se zájmem jsem si ho přečetla. Jsem sice ve věku, když už bych mohla být skoro babičkou, ale prožívala jsem úplně stejné problémy s kojením jako Vy. Už je to velmi dlouho co jsem rodila a musím říci, že mi v porodnici také nikdo neporadil ani neukázal jak dítě přiložit, aby se přisálo. Můj syn se tenkrát vůbec nechtěl přisát, byl spavý a když nespal tak brečel hlady, takže mu nakonec dali umělou výživu, já jsem byla celou dobu v porodnici vystresovaná, nevyspalá a pak když jsme přišli domů, tak jsem zkoušela odsávat, doslova jsem mléko z prsou „dolovala“ a vždy velmi malé množství, syna jsem i přikládala, ale nepomohlo nic. Internet tenkrát ještě nebyl dostupný, o laktačních poradkyních jsem vůbec nevěděla. Nakonec jsem synovi dávala sunar a byl naprosto spokojené miminko, dneska už je dospělý a za celé své dětství marodil miminmálně. Já jsem se také dostala do lepší pohody, jediné co mi vadilo, byly nepříjemné komentáře některých mých blízkých příbuzných, jakto že nekojím, vždyť to přece musí jít, měla jsem z toho akorát ještě větší stres a úzkost. Jediní lidé, kteří mne chápali, byl můj manžel a tchyně, která měla skoro před 50 lety naprosto stejné potíže po porodu a manžela nijak nepoznamenalo, že nebyl kojený. Neměla jsem tenkrát sílu na to poslat pochybovače do určitých míst, i když patří do rodiny. Přeji Vám hezký den

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *