Moderní rodič, Výchova

Sprostá slovíčka v dětském světě

Určitě už jste si všimli, že děti jsou jako houbičky. Učí se  a nasávají informace ze svého okolí. Vše, co vidí, slyší nebo cítí si zapamatují. Někdy bohužel ale slyší i to, co by neměly a ve většině případů si můžete být jistí, že si to uloží hluboko do svých hlaviček a až to budete nejméně čekat, vytasí se s tím ven.

Můžeme se snažit sebevíc, ale asi jen sotva ubráníme dítě nevhodných výrazů. I sebeopatrnějšímu člověku občas nějaké to sprosté slůvko vyklouzne. A nejen to.

Ve školce nebo na dětském hřišti občas slyšíme takové výrazy, že se nám z toho tají dech. Takže není ani tak důležité izolovat dítě od podobných slov, jako přimět ho, aby je nepoužívalo.

Způsobů je mnoho, ale každému vyhovuje něco jiného.

Zakazovat, trestat nebo ignorovat?

Někteří rodiče, zejména pak těch nejmenších dětí, upřednostňují „umytí pusinky“.

Když si dvouleté dítě při shození komínku z kostek uleví slovy: „No do pr…“ Je jasné odkud vítr vane. Vzpomeňte si, jestli to nejsou právě vaše slova, když se vám něco nepodaří. V tomhle věku k tomu totiž jen sotva přijde někde jinde. Ale jak jsme říkali, nehledejte příčinu, nýbrž řešení.

Dítě v tomhle věku netuší, co říká a říká to proto, že to slyší u vás. Proto zkuste říct: „Ale fuj, to bylo ošklivé slovíčko! Zamazalo ti celou pusinku, pojď si umýt, ať si zase hezká holčička/chlapeček.“

U starších dětí už je to ale větší problém. Když pětileté dítě vysloví v zápalu vzteku (anebo snaze na sebe upozornit) nějakou sprosťárnu a vy ho napomenete, že se takové věci neříkají, můžete se dočkat odpovědi, že vy (anebo tatínek) to přece říkat můžete, tak proč ono ne? Čímž vás samozřejmě dostane do slepé uličky.

Jak to tedy řešit? Zákazy většinou nepomohou, ani trest ne. Děti se cítí být zajímavé, takže dokud ve vás jejich výrazy probouzí jakékoli reakce (vztek nebo smích) budou je zkrátka říkat.
Nejlepším řešením je podobné výstřelky ignorovat. Možná budete překvapeni, jak rychle se této neřesti zbaví.

Zarazilo vás, když vaše dítě použilo slovo, které se obecně považuje za neslušné? Zachovejte klid. Zjistěte, odkud ho dítě má. Kde ho zaslechlo, v jaké situaci a zda ví, co to slovo znamená.
Vysvětlete mu, proč je dané slovíčko či výraz ošklivé a proč by ho nemělo používat.
Nekřičte, netrestejte dítě za to, že použilo neslušné slovo. Svou přehnanou reakcí docílíte to, že dítě připíše slovíčku velký význam, když zjistí, jakou reakci vyvolalo.

Kam na to ty děti chodí?

Být dobrým rodičem je snahou všech maminek a otců.

Může se však stát, že určité situace vyvolají nepřiměřenou reakci obohacenou o nevhodný výraz, zkrátka vám to uteče. Pokud se tak stane a svědkem jsou i uši dítěte, omluvte se.

Děti slyší nejen tehdy, když mluvíte s nimi, ale naslouchají i když řídíte, telefonujete, vyměňujete si názory mezi sebou. Zejména starší děti, které již chápou význam daného výrazu, jej mohou používat, když se chtějí převést před kamarády.

Mluvit „dospěláckou řečí“ děti považují za ohromně odvážné. Často mezi sebou soutěží, kdo řekne sprostější slovo. Když se takové dospělácké slovíčko dostane do dětského kolektivu, dříve či později si ho domů přinesou všechny děti. Šeptají si ho a chichotají se. A doma pak zkoušejí, co se stane, když ho vysloví…

Předchozí článekDalší článek

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *