Batole

S prvními kroky dítěti nepomáhejte!

K tomu, aby se naučilo chodit nepotřebuje naši pomoc, vystačí si úplně samo. Jak tedy malému neposedovi dopřát co nejvíce nerušený první krok? A proč bychom mu neměli pomáhat?První etapou, která směřuje k chůzi, je když se dítě ležící na zemi snaží dostat k nějakému předmětu kousek od něho. Přelom pak přichází ve chvíli, kdy se postaví na všechny čtyři. Konečně tak může prozkoumat všechny ty dosud neznámé prostory a zákoutí.

Až se nakonec jednoho dne dostane k sedačce nebo konferenčnímu stolku, chytí se za něj vkleče a zkusí se vytáhnout nahoru. Najednou zjišťuje, že se dokáže opřít o chodidlo jedné nožičky. A je to tu! Z ničeho nic stojí na obou nohou a opírá se. Všechno se najednou proměňuje a je to nové a mnohem zajímavější. A to všechno zvládne vaše dítě samo, aniž byste mu to ukazovali nebo ho k tomu vedli.

Boj s rovnováhou

První pokusy o to postavit se či udělat první krok mnohdy končí tvrdým „bum“ rovnou na zadeček. Zvídavé dítě ale začne pracovat s rovnováhou, snaží se udržet samo na vlastních nohách. Pustí se jednou rukou opory, pak druhou a zkouší zvedat nohy. Pořád se ale drží na jednom místě. Nemá potřebu se v tu chvíli odpoutat a „rozeběhnout“, jen objevuje sílu rovnováhy.

Jakmile se s ní seznámí, přichází další meta na jeho cestě k prvnímu samostatnému kroku. Všimněte si, že nejprve se odvážně pouští podél stolku, pak se pomalu přesouvá ke křeslu a sedačce. Sune před sebou židličku, kočárek nebo cokoli s čím se dá pohybovat. Ve chvíli je po pádu schopné se samo zvednout, je připravené na první krůčky.

Hračky jako motivace CZ

Věřte mu, zvládne to samo

Jak už jsme naznačili v úvodu, dítě nepotřebuje, aby ho někdo učil chodit. Je schopné tento důležitý životní krok učinit samo.

Řada rodičů se ale bojí, aby jejich dítě nebylo pozadu či aby něco nezanedbali. A tak v dobré víře a snaze udělat vše správně zasáhnout do přirozeného procesu a mnohdy ho nevhodně nabourají. Někdy to sice stojí obrovské sebezapření, ale věřte, že stačí jen nechat dítěti volnost, aby si samo stanovilo vlastní rytmus a dle svého uvážení zvolilo ten nejvhodnější okamžik, kdy se chce postavit na nohy a vykročit.

Jaká je vaše úloha v této fázi vývoje? Dohlížejte na něj, aby si neublížilo, dodávejte mu odvahu a chuť zkoušet něco nového, chvalte ho i za sebemenší pokrok a buďte mu na blízku, když bude potřebovat pofoukat bebíčko po pádu na zem.

Nevoďte ho za ručičku

Pamatujte na jednoduché pravidlo – dítěte se dotýkejte jen ve chvíli, kdy mu hrozí nebezpečí pádu, případně se dostane do situace, kdy by si mohlo nějak ublížit. Není nutné ho držet za ruce a nutit ho k chůzi. Když dítě vodíte za ruce, nezískává zkušenosti s rovnováhou a neosahá si oporu. Přeskočí tak vlastně část přirozeného vývoje. Navíc pokud si dítě od samého počátku zvykne na to, že ho budete vodit za ruku, bude to očekávat i nadále.

Nesnažte se nic uspěchat, riskovali byste tak jedině to, že v dítěti vypěstujete blok a může začít chození i několik dalších měsíců odmítat. Děti se naučí chodit většinou mezi 10. – 18. měsícem. Jde o velmi individuální vývoj a není možné říci, kdy „to přijde“ na vaše zlatíčko. Obdobně nevhodné jsou i různé pomůcky jako hopsadla nebo chodítka. Dítě v nich sice pohybuje nohama, ale nevidí si na ně, což mu brání si uvědomovat pořádně prostor a rozvíjet pohyb po zemi.

Předchozí článekDalší článek

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *