Řeč je dar - nezapomínejme na to!

Řeč je dar - nezapomínejme na to!>
Je až zarážející, jak málo s dětmi komunikujeme, a tím je „okrádáme“ o to nejdůležitější – o možnost projevu. Zamysleme se, jak vypadá převážná komunikace u nás doma – ano, je účelová. Dost často se omezujeme na příkazy a zákazy, výstrahy… Výměna názorů mezi rodiči a dítětem se stáčí mnohdy až k hádce, namísto k vysvětlování. Nemluvě o čím dál častějším používání vulgarismů. To tam je „nevinné“ pubertální „vole“. Je až k nevíře, jaká slova můžeme slyšet na dětském hřišti plném předškoláků. Slova, která nám zřídkakdy utekla v afektu, se nyní stávají běžnou součástí mluvy řady rodin. Nevěříte? Sedněte si na chvilku na lavičku a sami uvidíte, tedy vlastně uslyšíte. Předškolní děti se učí hlavně napodobováním, a je proto logické, že chceme-li je vést tím správným směrem, musíme začít hlavně sami u sebe. Musíme si zkrátka najít čas na čtení pohádek, na aktivní trávení času s dětmi, na výlety a procházky. Řadě rodičům není jednoduché vysvětlit, že pokud chtějí, aby jejich dítě dobře mluvilo, musí se hýbat, vnímat svět kolem sebe a rozumět mu.

Co si nejlépe pamatujete? To, co jste prožili! 

Slova, výrazy… většina z nich dostane obsah a obraz pro dítě pochopitelný a zapamatovatelný až tehdy, když je prožije. Jak by mohlo vědět, co je to hlad, když ho nikdy nemělo? Jak pochopí význam slova zima nebo světlo, když to nikdy neprožilo? Děti v tomto věku se nemohou naučit obsah slov jinak než osobní zkušeností.

Výslovnost

Nebo chcete-li artikulace. Kvalita výslovnosti je poměrně důležitá, a pokud na prahu předškolního věku (po pátém roce) není výslovnost v pořádku, je nejvyšší čas vyhledat odbornou pomoc. Kolem šestého roku se totiž výslovnost fixuje a je mnohem obtížnější případné nedostatky odstranit. Na kvalitu výslovnosti má vliv zejména rozvoj jemné motoriky a rozvoj sluchových schopností (např. pomocí různých her). Pokud odborník, shledá nějaký problém, navrhne vhodný postup. Nutno podotknout, že nácvik sice musí být vytrvalý, ale pozvolný, a je-li to možné, tak trochu i hravý. Děti se sice hlásky naučí, ale může jim dělat potíže převést je do řeči. Pojďme si proto uvést několik málo příkladů, jak nacvičené hlásky zapojit nenásilně do řeči. •    Na obrázcích, hračkách či puzzlících společně hledejte taková slova, která danou hlásku obsahují. Nejsnadněji dítě nalezne hlásku na začátku slova nebo mezi samohláskami (lopata, kolo). Dítě po vás bude opakovat, nikdy ho však nenuťte a vyhýbejte se přímému rozkazování  "Udělej to! Řekni to!" •    Později už jen ukazujete na obrázky a dítě samo říká slova. Odpovídá na vaše dotazy  "Co je to? O tomhle jsme taky mluvili, že?" •    Později můžete na stejná slova vymýšlet věty a budete sledovat, jestli dítě zachová stejnou výslovnost jako při opakování slova. •    Pak požádejte dítě, aby věty samo říkalo – bude si muset vzpomenout. •    Na konci toho snažení by mělo dítě stručně popsat obrázek (malé gesto nebo nápověda jsou zcela v pořádku).