Stále více párů preferuje rodinu s jedním dítětem. Přesto stereotypy o
jedináčcích přetrvávají a rodičů, kteří se takto rozhodnou, nadále trápí klasické otázky.
"Bude se naše dítě cítit bez sourozence osamělé? Bude rozmazlené? Je to od nás sobecké, pokud mu nedopřejeme dalšího sourozence?" Jaký je názor odborníků?
Filosofie 1 dítěte
Zvyšující se věk prvorodiček, změněné hodnoty a životní styl, ale i současná ekonomická krize. To vše se podepisuje pod fakt, že rodin s jedním dítětem
v mnoha evropských zemích přibývá. Dnes se až 47% rodin spokojí s výchovou jedináčka.
Silné stránky jedináčka jsou:
- rozhodný typ
- důkladný a organizovaný
- ambiciózní a podnikavý
- umí dosáhnout stanovené cíle a vyřešit problémy
- akademicky smýšlející
Jeho slabými stránkami mohou být:
- pokud ho rodiče správně neusměrňují může být sobecký
- může být málo flexibilní, nic ho nedokáže uspokojit
- nemá rád překvapení
- může být příliš vážný, přílišně řízen logickým uvažováním
Je "1" opravdu osamělé číslo?
Mnoho rodičů má pocit, že je téměř povinnost svému prvorozenému děťátku pořídit sourozence, aby se mělo s kým hrát. Nemusí to však být nutně pravda. Z odborných studií vyplynulo, že jedináčci mohou mít jistý (i když jen velmi malý) sociální deficit ve školce. Na základní a střední škole však již mají v průměru
stejné množství kamarádů, jako děti se sourozenci.
Jedináčci mají zájem pěstovat si sociální dovednosti, jako dělení se o věcí a hledání kompromisů. Přátele potřebují i jako náhradu za chybějící sourozence. No a už i malé děti si uvědomují, že
se musí dobře chovat, aby si našli kamarády.
A kdo se postará o nás?
Přemýšlíte o větším množstvím potomků, abyste si zvýšili šance, že se o vás bude mít kdo postarat na stará kolena? I tento faktor však může být zavádějící.
Častým jevem totiž bývá, že dospělé děti nedokážou spravedlivě sdílet břemeno péče o své zestárlé rodiče. Dokonce už na to existují výzkumy. A ty říkají, že až v 46% případů je péče o rodiče
zdrojem konfliktů a zhoršených vztahů mezi sourozenci víc, než zdrojem pohodlí.
