Těhotenství

Odběr plodové vody – osobní zkušenost

V předchozím článku jste se mohli dozvědět, co je amniocentéza a proč se provádí. Dnes se vám Verča svěří se svou osobní zkušeností. 

Amniocentézu jsem absolvovala v roce 2014 a to z důvodu špatných výsledků prvotrimestrálního screeningu. Vyšla mi pravděpodobnost 1 : 25, že bude mít miminko Downův syndrom. K tomuto číslu lékaři dospěli kombinací několika faktorů – můj věk, hraniční hladina hormonů a nepřítomná nosní kůstka miminka. Okamžitě jsme byli poslání ke genetikovi. Byla jím úžasná paní doktorka, se kterou jsem si naprosto rozuměla. Sepsaly jsme spolu rodinnou anamnézu, popovídaly si o rizicích i o řešení v případě špatného výsledku. Já sama jsem měla jasno a s partnerem jsme se shodli, že bychom postižené miminko bychom nezvládli. Zároveň musíte podepsat informovaný souhlas, že jste byla o rizicích poučená.

Asi týden po této schůzce jsme byli objednáni na zákrok samotný. Požadovali abych měla doprovod a domů jela autem. Samozřejmě jsem se bála a zjistila jsem si všechny dostupné informace. Zákrok probíhal na poliklinice na gynekologii. Zavolala mně sestra, změřila mi tlak a pak mně uložila na lůžko. Pan doktor ultrazvukem našel miminko, zkontroloval ho a poté ze sterilního obalu vybalil vše potřebné. Odběr samotný proběhl velmi rychle, vpich jsem v podstatě necítila, jen při nasávání plodové vody stříkačkou jsem cítila slabý tlak. Všemu asistovala i genetička. Po výkonu jsem ještě chvíli ležela, pak jsem hodinu měla čekat v čekárně a mohli jsme odjet.

Doma jsem okamžitě usnula, ale spíš vyčerpáním po prožitém stresu. Špatně mi nebylo. Celý druhý den jsem pak proležela v posteli. Jediné, co jsem cítila byl slabý tah v místě vpichu, ale vpich jako takový už vidět nebyl.

Následovaly tři týdny čekání na výsledky. Týden po zákroku jsem byla na kontrole u svého gynekologa, kde jsem se zvědavě zeptala na pohlaví miminka. Tenkrát mi pan doktor řekl, že to vypadá na kluka. Když mi konečně zavolali výsledky, spadl mi kámen ze srdce – Downův syndrom byl vyloučen a čekali jsme zdravou holčičku. Nevěřila jsem svým uším a dokonce jsem do laboratoře volala znovu, aby mi zopakovali, že je to opravdu holčička :-D.

Teď je naší treperendě 17 měsíců, je naprosto zdravá a v pořádku. A co bych vám vzkázala? Ano, amniocentéza je invazivní zákrok, má svá rizika, která jsou ale při dodržení správných postupů eliminovaná na minimum. Nebolí to a vypadá to mnohem hůř, než to skutečně je. Pokud chcete znát a je pro vás důležitý zdravotní stav vašeho dítěte, nebojte se a jděte do toho. Je to lepší, než se po zbytek těhotenství stresovat, jestli vše je, nebo není v pořádku.

Krásný den a vše nejlepší,
Veronika

Předchozí článekDalší článek
Veronika Vašáková
"Jsem multifunkční žena snažící se zvládnout požadované role společnosti – manželka a hlavně máma, která ač je tím vším na 1000% a ráda, má i své potřeby a koníčky."

1 komentár

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *