Jsou to naše zlatíčka, stačí ale jen pouhá chvilka a mění se v malé čertíky. Vybrali jsme pro vás nejčastější důvody, proč se děti vztekají a zlobí se. Zároveň vám poradíme jak takové situace řešit a zachovat si zdravý rozum.
Dětský vzdor je charakteristický pro děti přibližně od roku a čtvrt nebo roku a půl. A ve většině případů skončí do tří let. Někdy ale může dítě vzdorovat až do pěti let. V takovém případě už bývá průběh mírnější a malý vztekloun si dá říct. Pojďme se podívat na nejčastější důvody dětského vzteku
To je moje!
Do tří let nejsou děti schopné rozdělit se nebo půjčovat své hračky ostatním dětem. A nemusí se nutně jednat o jeho vlastní věci. Děti se v tomto věku řídí jednoduchým pravidlem – „To je moje, protože jsem to viděl (měl) první!“ Předcházet tomu příliš nejde. Nicméně když malého vzteklouna pochválíte pokaždé, když se dokáže přeci jen o něco podělit nebo něco půjčit, mohou být další projevy vzteku menší. Děti chtějí být chváleny. Zároveň, pokud čekáte návštěvu s dětmi, zásobte se větším množstvím hraček. Ačkoli každá máma ví, jak to chodí – i kdybyste dovezli kamion hraček, zaručeně budou obě děti v jednu a tu samou chvíli potřebovat to samé.
Nechci se oblékat!
Maličko povyrostou a už se cítí ohromně nezávislé. Odmítají se oblékat, nechtějí to, co jste jim připravili, a budou trucovat, dokud nepovolíte. Může mít tohle nějaké rozumné řešení nebo musíte přistoupit na jejich hru kdo s koho? Nabízí se velmi jednoduché řešení. V první řadě vybírejte takové oblečení, které se snadno obléká (má dostatečný prostor na protažení hlavy, oblečení není těsné, nemá mnoho knoflíků, zipů apod.). A v té druhé vtáhněte dítě do oblékání. Dovolte mu, aby vám pomáhalo, uvidíte, že bude rázem mnohem ochotnější. Povzbuzujte ho při oblékání ponožek, smějte se, až si bude tahat tričko přes hlavu… A hlavně ho nikdy nezapomeňte pochválit, jak je šikovné!
Já nechci papat!
Jen málokterá maminka nebojuje s neposedným batoletem. Většina z nich je zkrátka špatnými jedlíky. Stejně jako v ostatních situacích, je jídlo ideálním časem vyzkoušet vaši trpělivost. „Tak kdo dnes vyhraje? Máma nebo já?“ Máte vůbec šanci vyhrát, když si batole postaví hlavu, že zkrátka jíst nebude i kdyby mu jídlo samo létalo do pusinky? Ale jistě, že máte. Nerozčilujte se, nehoňte dítě kolem stolu, stejně to jíst nebude. V klidu misku s jídlem položte na stůl. Když za hodinu či dvě dítě přijde, že má hlad, jídlo mu znovu nabídněte. Řiďte se velmi jednoduchou a přesto léty ověřenou metodou – Nechceš? Nemusíš! Hlavně nepodlehněte a nedávejte dítěti cokoli jiného.
Tip – zkuste děťátku pořídit vlastní jídelní set. Určitě si pak bude papání mnohem více užívat :)
Ad: Já nechci papat: Pochopitelně, permanentně nacpávané dítě nemá hlad. Stačí jej nechat pořádně vyhladovět. Najíst se je základní životní potřeba – ale ne nucení!
Problém neni v dětech ale v rodičích. Kdyby jsi všichni našli chvilku na čtení užitečných knížek, co se výchovy týče stejně jako na surfování po FB, tak by možná pochopili, že je potřeba změnit pohled na výchovu. Nezakazovat, vysvětlovat.
Nemám pocit, že je úplně problém v rodičích. Mám dvě děti. Starší syn vzdoruje ještě ve 4,5 letech. Mladší dcera 2 roky je naprosto bezproblémové dítě se kterým se dá rozumně domluvit již od narození. Je to hodně o temperamentu a ten je si vrozený.
Pisi sem poprve a rada bych se podelila o svou zkusenost, mam 19 mesicu stareho synka a od prvni chvile co tak nejak zacal vnimat jsem ho ucila delit se uplne o vse a nemam stim problem ani na piskovisti ani v deleni se skrz cukrovinky takze jsem zatim nepoznala jake to je kdyz si prcek dupne ze nekomu neco nepujci