Porod, Psychologie, Třetí trimestr

Můj manžel u porodu nebyl! Porod je pro mě ženská záležitost

Když jsem se dozvěděla, že jsem těhotná, hodně mých kamarádek už mělo jedno nebo více dětí. Doporučily mi různé portály a knihy, kde se píše o těhotenství, porodu a mateřství. Hned jsem věděla, že chci rodit přirozeně bez různých lékařských zásahů, pokud to bude samozřejmě možné a nebudeme v ohrožení já, nebo naše dítě.

Porod je pro mě ženská záležitost

S manželem jsme si hodně povídali o tom, jak by mi i on mohl při porodu pomoci, ale stále jsem cítila nejistotu. Opravdu chci mít manžela u sebe? Je to člověk, který mi je momentálně nejbližší, se kterým sdílíme a pomáháme si opravdu ve všem, ale porod byl v mé hlavě stále zafixovaný jako něco vysloveně ženského. Vybrala jsem si proto i ženskou lékařku, ne gynekologa.

Bříško rostlo a já si stále rovnala myšlenky. Manžela jsem nechtěla odstrčit, nebo mu nějak ublížit svým rozhodnutím, nevěděla jsem, jak mu mám o svých pocitech říct. Kamošky mě přesvědčovaly, že manžel při porodu je skvělá věc. Mnohé z nich to argumentovaly tak, že si mě aspoň bude více vážit, když uvidí, v jakých bolestech se rodí nový život. Jiné zase vzpomínaly na to, jak jim pomohla mužská ruka při procházkách, cestě na toaletu či masáži. Některé z nich byly velmi rády, že u sebe měly svého muže během této těžké, ale zároveň i krásné chvíle.

Stačil nám upřímný rozhovor

Když jsem byla asi v sedmém měsíci, už jsem nechtěla dál čekat. S manželem jsme si sedli a upřímně jsem mu řekla o svých obavách a pocitech. Jak budu před manželem vypadat, zpocená, uplakaná, křičící, nemluvě o vší té krvi. V manželství se vidíme v různých situacích, netvrdím, že jsem před ním vždy upravená, ale určitý standard udržujeme. Nedokázala jsem si představit, že by si mě manžel takovou pamatoval. Kdo už rodil přirozenou cestou ví, že během porodu se stávají i jiné „nehody“, které jsou v dané situiaci sice běžné, ale pro rodičky často nepříjemné a ponižující.

Rozhodli jsme se pro to, že nejlepším řešením bude, když po mém boku bude stát žena.

Úkoly jsme si rozdělili, nikdo se necítil odstrčený

Samozřejmě, pokud máte takovou možnost, máma je první volbou. Zná vás nejlépe se vším, co k vám patří, ale i po psychické stránce. Umí správně volit slova povzbuzení a víte, že porod už má za sebou, takže její uklidňování nejsou jen prázdná slova. Dohoda tedy zněla takto: manžel bude se mnou během prvních hodin porodu a štafetu v nemocnici po něm převezme máma.

Dvojčata se nám nakonec přihlásila na svět o něco dříve než byl stanoven termín. Máma se o mě s láskou starala během nejbolestivějších chvil na porodním sále, přesně jako tomu bylo v dětství, když jsem bývala nemocná. Manžel mohl přijít bezprostředně po porodu a první kontakt s dětmi jsme absolvovali spolu. Neunikla mu tedy ani sekunda z radosti.

Se svým rozhodnutím jsem spokojená a při dalších porodech si přeji mít tentýž porodní plán. Povzbuzuji i jiné ženy, aby jednaly podle sebe, ať už se rozhodnou pro nebo proti, je to velký den. Hlavní je, aby muž nebyl do ničeho nucen nebo se necítil odstrčený a v první řadě, aby maminka cítila jistotu a oporu.

Předchozí článekDalší článek

1 komentář

  1. „Neunikla mu tedy ani sekunda z radosti“. – Nesouhlasím! Bohužel si to jen paní myslí a není to tak. Zažitek je to tak intenzivní, že nebýt u porodu a neprožít to s ženou společně je jak chybějící střípek v mozaice života, který se už nikdy ničím jiným nezaplní. Já byl u obou porodů mých dcer a já i žena jsem za to rád. Pouto je silnější. Byl jsem od prasklé vody nápomocen až do konce jejího šití a odpočinku. První kontakt paní co zmiňuje opravdu NENÍ tím PRVNÍM kontaktem co zmiňuje…. Tak hlavně zdravíčko.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *