Lifestyle, Moderní rodič

Mámina výzva – 2. týden

2. týden: zbývá 58,14 km

Bolí mě celé tělo, takže bylo dost těžké přimět se pokračovat. Navíc slunce opět pálilo tak, že nebylo možné normálně fungovat, natožpak jít běhat. Ale přemohla jsem se, i když to stálo dost úsilí.

Důležité je, alespoň podle mě, si ten běh trochu zpříjemnit a odstraňovat nežádoucí potíže viz. třeba má neposedná taštička na mobil a klíče.

První týden mě inspiroval řadu věcí změnit a ne, nezměnila jsem názor a nezašla do obchodu nakoupit prvotřídní vybavení pro běžce. Šla jsem na to chytře, taštičku jsem si při běhu zastrčila pod tričko. Překvapivě mi tam nepřekážela a vodu jsem si dala do malé lahvička a běžela s ní v ruce.

Nejlépe se mi zatím osvědčila obyčejná voda, v případě nutnosti ji totiž člověk může nejen pít, ale také se s ní polévat. Což by sladkou šťávou asi nebylo úplně vhodné.

Počáteční prohřátív druhem tydnu jsem dosahla sveho dosavadniho maxima

Přiznávám, že nejsem úplně fit, ale už se nezadýchávám tolik jako první týden.

Vyrážím většinou až v osm, když už to sluníčko tolik nepálilí. Martina mi poradila, abych se nezapomněla před během protáhnout a zahřát. Takže než vyběhnu ujdu třeba 200 m svižnější chůzí, abych to své tělo moc nevyděsila. I přesto ale bojuju s bolestí holení a kyčlí. A nutno podotknout, že to není bolest úplně zanedbatelná. Bylo mi trochu divné, proč právě tyhle části těla. Čekala bych, že mě bude „píchat v boku“, pálit hrudník nebo že mě budou bolet lýtka. Tak mi to nedalo a šla jsem si o tom hned něco přečíst.

Zkrácené svalstvo

Důvod, proč mé kyčle tolik bolí je ten, že jsou ztuhlé a znemožňují mi tak běhat v tempu, kterého bych ráda dosáhla.

Navíc jsem se dozvěděla, což mě šokovalo, že ztuhlé kyčle bývají častou příčinou opakujících se bolestí zad. Záda mě občas v práci bolí, ale nenapadlo by mě, že to souvisí s kyčlemi. Říká se jim flexory kyčelního kloubu a jde o tři svaly. Ty mají tendenci se zkracovat nejen proto, že je používáme doslova při každém kroku, ale také kvůli tomu, že máme oslabené hýžďové svaly.

Také spoustu času prosedíte? Je jedno jestli je to v práci, v autě nebo u televize. V mém případě to sedí vážně na 100%. V kanceláří se zvedám ze židle jen když už opravdu nutně potřebuji na záchod, do práce i z práce jezdím autem a dosud jsem to s pohybem moc nepřeháněla. Takže zjednodušeně řešeno, kyčle mě bolí proto, že jsou ztuhlé.

Tihle mi dělali společnost v 2. tydnu
Tihle mi dělali společnost v 2. tydnu

Motivace je důležitá

Uvědomuju si, že je těžké přimět se zvednout z gauče a jít běhat, navíc pokud jste se této činnosti dosud úspěšně vyhýbali. A já nejsem výjimka.

Na jednu stranu se mi fakt nechce, už jen když pomyslím, že mám jít zase běhat, představím si tu dřinu a to jak v půlce cesty budu funět jako blázen a marně vyhlížet střechu našeho domu.
Na druhou stranu zase, když doběhnu, mám ze sebe radost, jsem pyšná, že jsem to zvládla, i když čas ani rychlost nejsou moc k chlubení.

Nejsme ale závodníci, jsme obyčejní lidé, co se rozhodli začít něco dělat pro své tělo a pro sebe samé. A já věřím tomu, že jestliže jste se rozhodli jít do toho se mnou, dotáhnete to do konce! Protože vy na to máte! Musíte jen překonat sami sebe, tak jako se denně překonávám já.

Druhý týden už byl o poznání lepší, dokonce jsem se přistihla, že se na běh těším, i přes tu občasnou nesnesitelnou bolest. Jsem téměř v polovině, uběhla jsem tento týden 23,84 km a přestat vážně nehodlám!

Držím vám palce (a sobě taky)

Zuza

Předchozí článekDalší článek

2 komentářů

  1. Také mám za sebou dalších 20km v tom úmorném horku a teď pro změnu doufám, že můj zítřejší ranní běh neznemožní déšť… při skoro každém běhu si nadávám do čeho jsem se pustila :-) ale po doběhnutí domů mám bezvadný pocit a cítím se nabitá energií!

  2. Evi, gratulujeme! To vedro bylo šílené, ale ten déšť také není úplně ideální :)) U nás tedy stále prší..
    Máte pravdu, že ten pocit po doběhnutí je nejlepší, stojí to za to :)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *