1. týden: zbývá 81,98 km
Jak jste asi pochopily, došlo na „nejhorší“. Odstartovala totiž stokilometrová výzva a vzhledem k tomu, že píšu, dá se celkem snadno odhadnout, že jsem to přežila. K mé smůle jsme si však vybraly asi to nejhorší možné počasí. Tento týden převyšovala teplota na slunci mnohdy i 44 stupňů!
První den jsem myslela na to, že mě čeká téměř 3,5 km dlouhý běh. Už ráno se dalo tušit, že mi to počasí nehodlá nijak usnadnit. V osm bylo totiž už 19 stupňů a během dne se teploměr na slunci vyšplhal až k dvojnásobným hodnotám.
Kolotoč – práce, školka, domácnost
Žádné zaměstnané mámě asi nemusím líčit, jak nadšená jsem vždy po celém dni byla z toho, že jdu večer běhat. Uřícená a splavená jsem dorazila do školky pro dceru mezi posledními rodiči a nebyla jsem ušetřena přísného pohledu paní učitelky, který jakoby říkal:
„No, dost, že jste to stihla.“ Před sebou jsme měly 13 km cesty domů a nákup. Navíc mě už pátý den zlobí hlasivky, nemluvím takřka vůbec (rodina je spokojená), ale jinak je mi dobře. Takže tohle jako výmluva jistojistě neobstojí.
Doma jsem naházela hromadu prádla do pračky, vyndala a zase naplnila myčku, setřela drobky z linky a při pohledu na čas od času spící polovičku na gauči jsem se smířila s tím, že občas půjdu běhat v doprovodu dcery na kole. Ta byla pochopitelně pokaždé nadšená. A já? Mě to byla si vlastně jedno.
Zvolená taktika
Jak už jsem v úvodu napsala, moje fyzička na tom není nejlíp. I proto jsem zvolila tempo mírné, a když už jsem nemohla, nezastavovala jsem, ale šla svižnou chůzí.
Myslím, že je to lepší, než zastavovat. Voda mi po cestě dost chyběla, v takovém horku ani není divu, takže doporučuji vzít si ji s sebou. Nemůžu říct, že by to bylo vyloženě mučení, ale v první polovině cesty prvního dne jsem se vážně proklínala. Jak jsem ale po pár dnech viděla ty naskakující metry, měla jsem ze sebe radost. Dávala jsem si malé cíle, jako třeba, že doběhnu tam k tomu konci cesty a pak kus půjdu apod. Musím říct, že mi to fakt pomáhalo.
Nakonec jsem uběhla a střídavě svižně ušla hned první den 3,43 kilometru za (a teď se teda stydím) 29,74 minut. Je to bída, ale začínala jsem a tak jsem to brala. Jsem na sebe pyšná a vy budete určitě taky! Postupně jsem byla schopná uběhnout i více. Tento týden bylo mé maximum 4, 59 km a dvakrát jsem nešla, protože jsem to zkrátka nestihla.
Pauza je třeba a dá se to zvládnout i tak. Martina mi poradila, abych poslouchala své tělo, a tak jsem to také udělala. Za první týden jsem uběhla 18,02 km. Mám staženou aplikaci v telefonu a ta mi to všechno pěkně počítá. První dny jsem se musela fakt nutit, pak už to bylo lepší. Tak uvidíme, co přinese další týden. A co vy? Jak jste na tom?
Vaše Zuzka
