Moderní rodič, Výchova

Máme doma stydlína – co s tím?

Dokud je v bezpečí domova mezi známými tvářemi, je všechno v pořádku. Jakmile ale vystrčí nos ze dveří stává se z něj stydlín. Schovává se za vás a nepromluví i kdybyste mu slíbili celé hračkářství. Trápí vás, že takhle to dál nejde, ale nevíte, co s tím, abyste jeho křehkou dušičku ještě více nezastrašili?

Vzpomeňte si sami na sebe, nebyli jste s manželem nebo s partnerem také trochu stydliví? Moc se o tom neví, ale je velmi pravděpodobné, že pokud je stydlivé dítě, rodiče na tom v dětství asi nebyli o moc lépe.

Je vhodné dítě nutit?

Dětští psychologové mají v tomto ohledu naprosto jasno.

Nepřivádějte děti do nepříjemných situací a pokud sami nechtějí, nenuťte je být společenskými. Když ho budete nutit, dáváte mu najevo, že za ním nestojíte a nerespektujete to, jaké je. Pomoci může, když budete dítěti dávat dostatek příležitostí, aby si mohlo hrát s jedním nebo dvěma dětmi. Bude si tak rozvíjet své sociální dovednosti, aniž by bylo vystavováno stresu z velkého množství dětí. U extrémně stydlivých dětí je třeba dávat jim pocit bezpečí, proto když se za vás bude chtít schovat, nechte ho. Uvidíte, že se osmělí později.

Nezdraví, neděkuje

Rodičům obvykle ani tak nevadí, že je dítko stydlivé jako to, že v souvislosti se svou bázlivostí nezdraví ani neděkuje.

Zkuste dítěti vysvětlit, že zdravit a děkovat je slušností a lidé na to čekají. A bylo by od něj moc hezké, kdyby se o to alespoň pokusilo. Pokud není schopné s nikým cizím mluvit, nezlobte se na něj, jen by to vedlo ke snižování jeho sebedůvěry.

Jděte dítěti příkladem, ukažte mu, že nemá důvod bát se pozdravit nebo poděkovat. Někdy může pomoci, když chce dítě třeba koupit zmrzlinu, že mu řeknete: „Pokud ji opravdu chceš, tady máš korunky a běž si o ní paní prodavačce říct.“

Jak zvládneme školku?

Blíží se den, kdy má vaše zlatíčko nastoupit poprvé do školky a vy toho už teď děsíte. Vždyť nemluví, stydí se a cizí prostředí je pro něj strašně svazující, tak jak si tam poradí?

V první řadě je třeba říci, že učitelky ve školce jsou dostatečně vzdělané, aby si dokázaly s takovým dítětem poradit. Navíc první dny ve školce propláčou i mnohem otrlejší jedinci, než je vaše stydlivé dítko. Začátky budou možná trochu náročnější, ale zvykne si, nebojte. Postupem času se i školka stane bezpečným prostředím, kam bude chodit rádo.

Tipy jak vyzrát na stydlína:

  • Sousedka nebo babička se dítěte ptá na jednu otázku za druhou? Zkuste mu pomoci. Povzbujte ho! Pokud stále mlčí, odpusťte si oblíbené fráze typu: „Ale prosím tě, snad se nestydíš!“ apod.
  • Přišla návštěva a dítě se polekalo, zavřelo se do pokojíčku a odmítá vylézt? Nekřičte na něj, nevyhrožujte mu. K ničemu to nebude. Zajděte za ním, nabídněte mu, ať návštěvě ukáže novou hračku, knížku apod. Třeba se bude chtít pochlubit a osmělí se.
  • Řada stydlivých dětí ve skrytu duše paradoxně touží po tom mít nějakého kamaráda. Zkuste mu od jeho trápení ulehčit tím, že najdete kroužek, kam můžete chodit s ním, ale kde bude stále ve stejném kolektivu dětí, na který si zvykne.
Předchozí článekDalší článek

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *