Těhotenství, Vaše tělo

Když miminko nepřichází, aneb asistovaná reprodukce

Problémy s početím můžou postihnout každého, přesto je toto téma pořád tak trochu tabu. Přitom může způsobit velké trápení.

Pokud můj článek pomůže nebo alespoň povzbudí i jen jednu jedinou po dítěti toužící duši, budu ráda.

Helios

Jak to bylo u mě?

Po sedmi letech užívání hormonální antikoncepce jsem se (s bývalým partnerem) rozhodla pro miminko. Povšimněte si slova „rozhodla“. Ano. Nějak jsem nepředpokládala, že by to nemělo jít hned, vždyť se mi v životě vše skvěle dařilo, tak proč ne i tohle.

První rok byl ve znamení totálně rozhozeného menstruačního cyklu, planých nadějí a neustálých návštěv doktora.

Druhý rok se cyklus urovnal, ale pozitivní těhotenský test v nedohlednu. To už mě i mého doktora opouštěla trpělivost a začalo se s vyšetřeními. Vše vycházelo dobře, žádné zdravotní problémy a překážky na cestě k miminku se nenašly. Já jsem dokonce podstoupila laparoskopickou operaci, která měla zjistit průchodnost vejcovodů. I měsíc v lázních Klimkovice jsem si pobyla. Všechno bylo v pořádku, jen miminko nikde. Připadala jsem si jako pokusný králík. Otázky okolí, kdy už budeme mít miminko, mě štvaly a rady kamarádek, abych na to nemyslela, že to pak příjde samo, taky. Celá tato „léčba mé neplodnosti“ neměla hlavu ani patu, jen mě (i partnerovi) pořádně zahrála na nervy.

Jak to pokračovalo dál, asi odtušíte, vzhledem k tomu, že mám nyní tři děti (přirozeně počaté) s mým současným mužem:-)

Jak to vidím teď

Pokud bych se znovu dostala do této situace, po mých zkušenostech, postupovala bych úplně jinak.

Dostatečně dlouhou dobu před „plánovaným“ (jedna z mála věcí v životě, která se opravdu naplánovat nedá) bych vysadila antikoncepci a nechala srovnat svůj přirozený cyklus. Uvědomila bych si, že pravděpodobnost početí je každý měsíc asi 25% (u zdravého páru mezi 23. a 32.  rokem života), takže nemůžu čekat, že se to povede hned na poprvé, ale třeba až za půl roku nebo později.

Pokud by se nedařilo otěhotnět rok a déle a začala bych mít pocit, že je s tím potřeba něco dělat, kontaktovala bych rovnou specializované centrum asistované reprodukce a nespoléhala na svého doktora, který je sice dobrý při řešení vaginálních infekcí, ale na poli neplodnosti tápe. Navíc v tomto případě není dobré ztrácet čas, protože věk, hlavně u ženy, hraje podstatnou roli.

Něco o asistované reprodukci

Zdá se mi, že u nás zatím panuje názor, že návštěva reprodukčního centra je až ten poslední krok. A to si myslím, že je chyba. Přece vám hned na první návštěvě nezačnou zavádět oplodněné vajíčko. Naopak. Vše s vámi proberou, vysvětlí všechny možnosti a získáte dobrý pocit, protože se dostanete do rukou odborníků. První konzultace je zdarma a nepotřebujete žádanku od doktora, stačí se jen objednat.Na základě zjištěných informací o vás a vašem partnerovi vám může být doporučeno podstoupit tato vyšetření:

  • Základní spermiogram, což je jednoduché vyšetření, které je v Sanatoriu Helios zdarma. Často bývá „vina“ na straně muže (v Sanatoriu Helios je to 9 z 10 případů) a tento test určí směr další léčby.
  • Hormonální profil ženy, který se provádí z krve. Prověřuje se 18 hodnot, které mohou mít vliv na schopnost přirozeně počít. Dá se z nich například zjistit, kolik ženě přibližně zbývá vajíček, jestli nemá endometriózu, zda netrpí nějakým imunitním onemocněním nebo jestli u ní neprobíhá skrytá infekce. Je možné provést i vyšetření antimülleriánského hormonu (AMH), podle kterého je možné odhadnout šanci na přirozené otěhotnění.
  • Imunologické vyšetření, které může odhalit skryté příčiny vašich nezdarů.
  • Genetické vyšetření muže i ženy dokáže dopředu zjistit, jestli nepřenáší třeba cystickou fibrózu nebo spinální muskulární atrofii (v ČR každý 30. a 40. člověk) a jestli nehrozí, že se narodí takto postižené dítě. Pro páry, které mají zájem, je možné za příplatek vyšetřit, zda nepřenáší 25 genetických onemocnění. Pro tento test se krev odesílá až do Sydney.
  • Funkční testy spermií, do kterých spadá třeba postkoitální test, který ukáže, jak si spermie vedou na cestě k vajíčku.

Podle výsledků všech testů se určí, jaké postupy bude potřeba použít k dosažení cíle – vysněného miminka. Vždy se postupuje cestou nejmenšího odporu, tzn. začíná se od jednodušších metod až k těm složitějším. U lehčích forem neplodnosti se provádí inseminace (IUI), při které se zavádějí promyté a koncentrované spermie do dělohy ženy. Pokud tento postup není úspěšný, příjde na řadu některá z metod asistované reprodukce, tzn. umělé oplodnění (IVF). Velmi zjednodušeně řečeno žena odevzdá vajíčko, muž spermii, odborník v bílém plášti je v laboratoři spojí, vznikne embryo a to se zavede do dělohy.

Ředitel Sanatoria Helios prim. MUDr. Pavel Texl říká: „Někdy se u našich neplodných pacientů přijde na příčinu jejich problému a podaří se je přeléčit tak, že jsou schopní počít přirozeně. Například u celiatiček významně pomáhá držet dietu. Jindy se po přeléčení obtíží přistupuje k IVF. Pokud je obtíž způsobená fragmentovanou DNA spermií, řeší se IVF metodou PICSI, kdy se pro oplození vybírají nepoškozené spermie. Jestliže má pár v anamnéze genetickou zátěž nebo potraty, podstoupí IVF s genetickým vyšetřením embryí. Z pětidenních embryí kultivovaných v laboratoři se odebere několik buněk, ze kterých se dá zjistit, jestli je embryo vhodné použít.“ Takže vidíte, že možnosti jsou široké a nic není ztraceno. Znovu opakuji, určitě je lepší se včas svěřit odborníkům, než se trápit.Pokud by vás zajímalo, na kolik vás takové miminko vyjde, zde je ceník. Nemusíte se však bát, mnoho výkonů hradí pojišťovna. Páry většinou doplácejí 20 až 50 tisíc korun. Záleží na tom, kolik spotřebují léků, jaká se použije oplozovací metoda nebo kolik mají embryí na zamražení. Celková částka je tedy individuální. Já několik dětí „ze zkumavky“ znám a jsou důkazem toho, že celý proces stojí za to. Určitě také máte ve svém okolí takové děti a ani nevíte, že vznikly díky umělému oplodnění. V současné době je to každé 6. dítě. Často se jedná o dvojčata. V Sanatoriu Helios zavádějí pouze jedno embryo již téměř 5 let. Pokud se spolu zavedou dvě embrya a jedno z nich neuspěje, může při svém zániku poškodit i to druhé, které by se za normálních okolností udrželo. Kdyby se tato dvě embrya rozdělila do dvou transferů ve dvou cyklech, pacientka by byla do dvou měsíců těhotná. Vícečetná těhotenství jsou navíc riziková a ohrožují ve zvýšené míře matku i děti.Snad jsem vás nezahltila informacemi a článek vám bude přínosem. Pro mě toto téma stále zůstává hodně citlivým. Možná jsem našla odpověď na otázku, co bylo tehdy špatně u mě (nás). Věděli jste, že ženy, které celá léta užívají hormonální antikoncepci a tím pádem provozují nechráněný styk, si mohou vytvořit imunitní reakci proti partnerovu spermatu? To by mě nenapadlo ani ve snu. Máte také zkušenosti s neplodností? Co byste dělali, kdyby se vás toto téma dotklo? Kontaktovali byste centrum asistované reprodukce?
Autorkou tohoto článku je Eva

foto_zpsf37ff4a1

Předchozí článekDalší článek

1 komentár

  1. Podle mě autorka článku neví ani zbla o umělém oplodnění. Jedná se o špatně zakamuflovanou placenou reklamu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *