Problémy s početím můžou postihnout každého, přesto je toto téma pořád tak trochu tabu. Přitom může způsobit velké trápení.
Pokud můj článek pomůže nebo alespoň povzbudí i jen jednu jedinou po dítěti toužící duši, budu ráda.
Jak to bylo u mě?
Po sedmi letech užívání hormonální antikoncepce jsem se (s bývalým partnerem) rozhodla pro miminko. Povšimněte si slova „rozhodla“. Ano. Nějak jsem nepředpokládala, že by to nemělo jít hned, vždyť se mi v životě vše skvěle dařilo, tak proč ne i tohle.
První rok byl ve znamení totálně rozhozeného menstruačního cyklu, planých nadějí a neustálých návštěv doktora.
Druhý rok se cyklus urovnal, ale pozitivní těhotenský test v nedohlednu. To už mě i mého doktora opouštěla trpělivost a začalo se s vyšetřeními. Vše vycházelo dobře, žádné zdravotní problémy a překážky na cestě k miminku se nenašly. Já jsem dokonce podstoupila laparoskopickou operaci, která měla zjistit průchodnost vejcovodů. I měsíc v lázních Klimkovice jsem si pobyla. Všechno bylo v pořádku, jen miminko nikde. Připadala jsem si jako pokusný králík. Otázky okolí, kdy už budeme mít miminko, mě štvaly a rady kamarádek, abych na to nemyslela, že to pak příjde samo, taky. Celá tato „léčba mé neplodnosti“ neměla hlavu ani patu, jen mě (i partnerovi) pořádně zahrála na nervy.
Jak to pokračovalo dál, asi odtušíte, vzhledem k tomu, že mám nyní tři děti (přirozeně počaté) s mým současným mužem:-)
Jak to vidím teď
Pokud bych se znovu dostala do této situace, po mých zkušenostech, postupovala bych úplně jinak.
Dostatečně dlouhou dobu před „plánovaným“ (jedna z mála věcí v životě, která se opravdu naplánovat nedá) bych vysadila antikoncepci a nechala srovnat svůj přirozený cyklus. Uvědomila bych si, že pravděpodobnost početí je každý měsíc asi 25% (u zdravého páru mezi 23. a 32. rokem života), takže nemůžu čekat, že se to povede hned na poprvé, ale třeba až za půl roku nebo později.
Pokud by se nedařilo otěhotnět rok a déle a začala bych mít pocit, že je s tím potřeba něco dělat, kontaktovala bych rovnou specializované centrum asistované reprodukce a nespoléhala na svého doktora, který je sice dobrý při řešení vaginálních infekcí, ale na poli neplodnosti tápe. Navíc v tomto případě není dobré ztrácet čas, protože věk, hlavně u ženy, hraje podstatnou roli.
Něco o asistované reprodukci
Zdá se mi, že u nás zatím panuje názor, že návštěva reprodukčního centra je až ten poslední krok. A to si myslím, že je chyba. Přece vám hned na první návštěvě nezačnou zavádět oplodněné vajíčko. Naopak. Vše s vámi proberou, vysvětlí všechny možnosti a získáte dobrý pocit, protože se dostanete do rukou odborníků. První konzultace je zdarma a nepotřebujete žádanku od doktora, stačí se jen objednat.Na základě zjištěných informací o vás a vašem partnerovi vám může být doporučeno podstoupit tato vyšetření:
- Základní spermiogram, což je jednoduché vyšetření, které je v Sanatoriu Helios zdarma. Často bývá „vina“ na straně muže (v Sanatoriu Helios je to 9 z 10 případů) a tento test určí směr další léčby.
- Hormonální profil ženy, který se provádí z krve. Prověřuje se 18 hodnot, které mohou mít vliv na schopnost přirozeně počít. Dá se z nich například zjistit, kolik ženě přibližně zbývá vajíček, jestli nemá endometriózu, zda netrpí nějakým imunitním onemocněním nebo jestli u ní neprobíhá skrytá infekce. Je možné provést i vyšetření antimülleriánského hormonu (AMH), podle kterého je možné odhadnout šanci na přirozené otěhotnění.
- Imunologické vyšetření, které může odhalit skryté příčiny vašich nezdarů.
- Genetické vyšetření muže i ženy dokáže dopředu zjistit, jestli nepřenáší třeba cystickou fibrózu nebo spinální muskulární atrofii (v ČR každý 30. a 40. člověk) a jestli nehrozí, že se narodí takto postižené dítě. Pro páry, které mají zájem, je možné za příplatek vyšetřit, zda nepřenáší 25 genetických onemocnění. Pro tento test se krev odesílá až do Sydney.
- Funkční testy spermií, do kterých spadá třeba postkoitální test, který ukáže, jak si spermie vedou na cestě k vajíčku.
Podle výsledků všech testů se určí, jaké postupy bude potřeba použít k dosažení cíle – vysněného miminka. Vždy se postupuje cestou nejmenšího odporu, tzn. začíná se od jednodušších metod až k těm složitějším. U lehčích forem neplodnosti se provádí inseminace (IUI), při které se zavádějí promyté a koncentrované spermie do dělohy ženy. Pokud tento postup není úspěšný, příjde na řadu některá z metod asistované reprodukce, tzn. umělé oplodnění (IVF). Velmi zjednodušeně řečeno žena odevzdá vajíčko, muž spermii, odborník v bílém plášti je v laboratoři spojí, vznikne embryo a to se zavede do dělohy.
Podle mě autorka článku neví ani zbla o umělém oplodnění. Jedná se o špatně zakamuflovanou placenou reklamu.