Mít před vlastním dítětem autoritu je nedostižným snem mnoha rodičů. Řada z nich si ji dokonce vykládá zcela chybně a snaha o její vybudování tak bohužel přijde nazmar. Čeho se vyvarovat a na co si dát pozor?Pod pojmem
rodičovská autorita je myšlena naprosto
přirozená převaha jednoho z rodičů nad druhým, přičemž převahu by měl mít ten zkušenější a zralejší rodič. Taková autorita by měla stát na citovém vztahu rodiče a dítěte. Je to autorita někoho, kdo nejen něco dokáže a ví, ale kdo má také rád. Dítě potřebuje a má právo na
autoritu obou rodičů - otce i matky. Čím
pevnější je autorita rodičů, tím
méně zákazů je potřebných.
Zvláštní že? Možná jste si totiž mysleli, že autoritu si vybudujete právě přísnou výchovou a tresty, ale to je strašný omyl!
Nerespektování hranic
Pokud mají rodiče
přirozenou autoritu, dítě většinou nezkoumá účelnost či neúčelnost na něj kladených požadavků.
Rovnocenné působení a respektování hranic pravidel otcem i matkou rozvíjí u dětí nejen nadání a talent, ale také duchovní hodnoty jakými jsou tolerance, láska či respektování druhého. Dříve, než dítě začne respektovat autoritu rodiče, pozorně zkoumá jeho osobnost a hodnotí ji. A jelikož autoritu nikdo nezdědil, můžeme si tuto osobnostní vlastnost získat, pokud se o to budeme správně usilovat. Musíme si ale dát pozor, abychom ji neztratili už v době jejího budování u dětí.
Nesprávné způsoby budování si autority
- Utlačování - rodiče si svou autoritu vymáhají vyhrožováním či křikem kvůli každé maličkosti.
V takové rodině převládá atmosféra strachu a nejistoty. Děti se rodiče bojí, a aby se vyhnuly trestu, naučí se velmi brzy lhát a podvádět.
Z těchto dětí mohou vyrůst bezohlední a zlí lidé, kteří se budou chtít pomstít za své smutné dětství.
- Odstup – častěji se s ní setkáváme v rodinách intelektuálů, kdy otec nebo matka nemají na své děti čas.
Vzhledem k budování kariéry a jejich zaměstnanost jsou pro ně děti „bezvýznamné“, málo se jim věnují, péče o ně zajišťují většinou prarodiče nebo pečovatelky. Jelikož se rodiče věnují svým zájmům, vytvářejí prostředí, které je typické pro neúplnou rodinu.
- Puntičkářství - rodiče preferující tuto autoritu byrokraticky prosazují svou nadřazenost, vždy a za všech okolností musí mít pravdu.
Vše, co řeknou, musí být pro dítě zákonem, nerespektují však jeho potřeby, zájmy, radosti či žal.
- Moralizování - rodiče využívají každou maličkost, aby dítě mohli kárat a napomínat. Oni sami se přitom cítí naprosto neomylnými. Dětem se taková autorita velmi brzy zprotiví a zanechává negativní následky.
- Domýšlivost - rodiče se před svým dětmi vychvalují a vytahují svými reálnými nebo vymyšlenými úspěchy, majetkem či společenským postavením.
Z těchto dětí tak vyrůstají povýšení lidé, podceňující své vrstevníky.
- Přehnaná láska a dobrota - rodiče dovolí a dají svým dětem vše, co je napadne, stále jim dokazují, jak je mají rádi, něžně je oslovují a mazlí se s nimi.
Tyto děti však velmi rychle využijí situaci a začnou rodičům rozkazovat. Zjistí, že stačí, když na získání určitých výhod, budou lásku k rodičům jen předstírat. Z těchto dětí vyrůstají sobečtí, neupřímní jedinci, kteří se umí dokonale přetvařovat.
- Podplácení - rodiče si kupují poslušnost dětí dárky a sliby a tak jsou děti odměňovány i za to, co je jejich povinností.
- Nejednotnost rodičů - co jeden rodič přikáže, druhý to zruší. Děti tuto situaci rychle začnou využívat, což má negativní dopad při budování jejich charakteru.
Teď už víme, jak si autoritu rozhodně nebudovat.
Ale jak si tedy vybudovat tu správnou autoritu u svých dětí?
- příkladným životem (děti vidí, že slova rodičů se shodují i s jejich činy);
- respektováním a uznáním práv jiných, přijímáním společenských a etických hodnot;
- upřímným vztahem k dětem;
- důvěrou a vzájemnou úctou jednak mezi sebou navzájem jednak vůči dětem;
- jednotným postupem při výchově.
