Druhý trimestr, První trimestr, Těhotenství

Amniocentéza aneb genetické vyšetření miminka – zkušenost maminky

Dnešní článek je jeden z těch, které původně „nebyly na seznamu“ a bude bez fotek. Neznám osobně moc žen, které by podstoupily odběr plodové vody. A sama jsem neměla téměř žádné povědomí, co to obnáší. Tak jsem si řekla, že třeba pokud to bude čekat některou z vás, tak jí můj popis trochu pomůže, uklidní…

A shodou okolností jsem si dnes koupila novou Maminku, kde je o amniocentéze celý článek a v několika bodech se liší od mé zkušenosti, tak vám přiblížím, jak to bylo u nás.

Co se týče druhého těhotenství, plánovala jsem a stále plánuji sdílet je s vámi a čekala jsem, až budeme vědět, že miminko je v pořádku. Museli jsme si trochu počkat, protože screeningy v prvním i v druhém trimestru nejdřív nehovořily jasně a pak bohužel jasně hovořily.

Co předcházelo?

Tak tedy popořádku. A rovnou upozorňuji, že nebudu házet medicínské termíny, možná nebudu odborně přesná, ale nejsem ten typ, co chce mít vždy vše načteno, chce oslňovat „odpornými termity“. Přiznám se, že v těchto případech mě „vědět vše“ spíše znervózňuje a důvěřuji lékařům. Nestuduji podrobně výsledky, dívám se na závěry.

Na konci prvního trimestru se provádí tzv. první screening a výsledek je kombinací „krev + ultrazvuk“. Ultrazvuk našeho miminka ukazoval, že je vše v pořádku, ale hodnoty z odběrů krve až tak pěkné nebyly, a i když byl výsledek „negativní“, tedy např. Downův syndrom nepravděpodobný, já viděla hodnotu 1/880 a polil mě studený pot. 880 lidí si prostě dovedu představit – hodně nacpané japonské metro po ránu, návštěvnost koncertů Olgy Lounové za měsíc…Prostě už to není tak vzdálené, taková masa lidí. Lékařka mě uklidňovala, že druhý screening ukáže víc. Ale já si pamatovala, že u Barunky bylo číslo za lomítkem v řádech snad statisíců, a teď mě to děsilo.

Druhý screening probíhal o pár týdnů později, to už se jen odebírá krev a výsledek je kombinací prvního a druhého screeningu. Můj gynekolog nazval první výsledek jako „moc hezký“ a že když do 10 dnů nedostaneme SMS, tak i druhý screening dopadl takto „pěkně“. Uklidnil mě.

Byl pátek, 10.den od odběru, a přišla SMS, že se mám dostavit pro žádanku na genetické vyšetření, protože máme pozitivní výsledek druhého screeningu.  Jela jsem zrovna na natáčení komentářů na Kavčí hory. Tam jsem nedojela. Okamžitě jsem volala do Gennetu, abych se objednala, nechtěla jsem čekat celý víkend. Sestra na recepci byla hrozně milá a vstřícná, měla pochopení, takže místo termínu za 2 týdny nás vmáčkla na čtvrtek s tím, že budeme kdyžtak čekat. To jsme byli ochotní podstoupit.

Už víme, že nás to nemine…

Poprvé jsem si trochu informací hledala, ale spíš než „tragické historky z natáčení“ mě zajímalo, kdy obvykle bývají výsledky a po jakou dobu budu vyřazená z běžného provozu, abychom se podle toho zařídili. Nakonec jsem si i znovu zavolala do Gennetu, abych si potvrdila, že nemusím být nalačno, ani s plným močovým měchýřem. A trpělivá slečna mi udělala radost – výsledky předběžné bývají do druhého dne, ufff.

Jdeme na to!

Čtvrtek – hned v osm ráno vcházíme všichni tři do Gennetu v Praze na Letné kousek od Národního zemědělského muzea – jen jsme vystoupili na parkovišti, Baru zajásala „Traktor Tom“ – u vchodu muzea mají dva traktůrky:-D

Vyplnila jsme hned na recepci se sestrou formuláře a pak jsme byli odesláni o patro výš k ordinaci lékaře na konzultaci. Tam jsme něco přes hodinu čekali, Baru koukala na tabletu na pohádky. Lékař byl další z řady hrozně milých a chápavých – Baru mu trochu pokreslila stůl, neřekl ani slovo a trpělivě nás „vyslýchal“, aby zjistil rodinnou anamnézu mou i manželovu. Počítal si svoje pravděpodobnosti, kreslil rodinné stromy a představil nám možnosti:

1. Amniocentéza neboli odběr plodové vody, což je velmi přesné a s rychlými (předběžnými) výsledky. Riziko potratu podle našeho konzultujícího lékaře je zhruba 1:250. Ale vliv má mnoho faktorů jako třeba zdravotní stav těhotné ženy, je to tedy velmi individuální.

2. Prenascan – odběr krve, vyšetření, které stojí 12500 Kč, a na výsledky se čeká tři týdny, myslím. Ale má svoje limity a i po jeho provedení mohou stále existovat důvody pro odběr plodové vody.

My tam šli poměrně rozhodnutí, chtěli jsme jistotu a chtěli jsme ji hned. Předběžné výsledky amniocentézy byly v našem případě do druhého dne.

Pak jsme přesunuli k pracovištím, kde se provádí odběry. Honza ještě odevzdal trochu své krve, pro případ, že by bylo třeba podívat se „na nás“ podrobněji a vyšetřit i jeho. A pak přišla další milá lékařka, poprosila rovnou, ať Honza s Baru dovnitř nechodí, bude tam šero a je třeba klid. Nejdřív mi udělala velký ultrazvuk, potvrdila chlapečka a vše mi podrobně ukazovala. Já u toho dojetím fňukala:-D A ona vtipkovala a mě to uklidňovalo.

Následně mi vysvětlila, jak proběhne samotný odběr. Tenkou jehlou mi z podbřišku odebere trochu plodové vody. Zavolala sestru, ta mi místo vydezinfikovala, držela jehly a lékařka s neustálým pohledem na ultrazvuk provedla odběr. Trvalo to asi minutku. Mělo to bolet podobně jako odběr krve. Ty mě bolí hodně a tohle bolelo snad i trochu méně:-D Jako není to „včelička“, ale kvůli zdraví našeho miminka a našemu klidu a jistotě bych podstoupila mnohem víc!

Ptala jsem se, kdy si můžeme oddechnout, že riziko potratu je zažehnáno (riziko tam je, sice velmi malé, ale je) – Lékařka vtipkovala, že v den porodu:-D Ale prý maximálně týden… První dva dny budu cítit tlak připomínající menstruační bolesti. A nemám zvedat velkou váhu, mít sex, sportovat (no bodejť!!:-D) a spát s dcerou v posteli, aby mě nekopla. Předběžné výsledky budou druhý den a na kontrolu jsem se objednala na začátek května, to i projdeme výsledky.

Co bylo pak?:-D

Jeli jsme domů, manžel byl s námi a já odpočívala. Druhý den přijel můj táta, strávil s Barunkou dopoledne venku, a když odpoledne přijel z práce Honza, volali jsme do Gennetu. Vše v pořádku!!!!! Tyhle slzy jsem si neutírala, ty jsem nechala volně plynout, byly to mega slzy štěstí a úlevy! Honza říkal, že nepochyboval, já si ani nedovedla představit, že by to v pořádku nebylo, ale to, že víme, že náš chlapeček prospívá, je k nezaplacení! Myslím, že mi zase začaly svítit oči, a je mi skvěle!!!

A jako bonus cítím pár dní šťouchance a kopanečky těch rozkošných tlapiček našeho Fergusona a to je prostě pecka:-D

Budu ráda za vaši zpětnou vazbu – dal vám článek něco? Máte podobnou zkušenost? Jak jste na tom vy, co se týče kontrol během těhotenství?

Pokud byste o genetických vyšetřeních chtěli více informací, doporučuji třeba právě web Gennetu: http://www.gennet.cz/.

Autorkou tohoto článku je Kateřina Osičková, z blogu www.mama-live.cz

mamalive

Předchozí článekDalší článek

2 komentářů

  1. Jako matka starší 35 let mám také zkušenosti s genetickým vyšetřením a následným odběrem plodové vody.
    Svojí gynekoložkou jsem byla před 2,5 lety, kdy jsem byla těhotná, poslána na genetické vyšetření, shodou okolností také do Gennetu.
    Nejdříve proběhl pohovor s lékařkou, ptala se na rodinnou anamnézu atd. Pak my vysvětlila, v čem probíhá odběr plodové vody a docela – podle mého názoru – přesvědčovala, abych proceduru podstoupila. Nejčastější slovní spojení, které používala, bylo „aby se s tím dalo něco dělat“. Bez přehánění jsem si připadala jako v továrně, kde jednak děti „dělají“ (mají i IVF) a pak následně se jich zbavují. Nevím, jak správně popsat své pocity.
    Poté mi byla odebrána krev a výsledky byly pozitivní na Downův syndrom (1:75). Paní doktorka mi hned chtěla dělat odběr klků, že prý mám riziko Downova syndromu vyšší než 1:100. Pravděpodobnost potratu u tohoto odběru asi 1:50 – 1:100, tudíž 2x vyšší než u odběru plodové vody. Prohlásila ale, že vzhledem k mé nadváze to není možné, že by se tam tou jehlou nedostala. V tuto chvíli jsem za svoji nadváhu děkovala bohu.
    Poté jsem v domluveném termínu (tuším, že za 2 týdny) přišla s manželem (doprovod na cestu domů)na odběr plodové vody, který probíhal tak, jak paní píše v článku. Nechala jsem si sdělit také pohlaví miminka. Nastaly 3 dny stresu (to už nemluvím o těch 2 týdnech, které jsem vystresovaná probrečela). Naštěstí vše dopadlo dobře, vyšetření bylo v pořádku, nepotratila jsem a přestože jsem poté skončila na 2 měsíce u Apolináře, protože mi hrozil předčasný porod (možná také z toho stresu), porodila jsem krásného chlapečka, který se má čile k světu.
    Co mě ale nejvíc zaráží, je informace, kterou jsem se dozvěděla od spolubojovnice u Apolináře, která byla stejně jako já po IVF, a to, že jsem neměla na plodovku vůbec chodit, protože je v po provedeném IVF většinou fatální (potrat), a navíc u těhotenství z IVF je jeden určitý sledovaný parametr normálně vyšší (u měl byl také), což mi také potvrdila moje gynekoložka.
    Gennet, přestože byl personál vlídný a usměvavý, na mě dělá dojem fabriky, kde je třeba vydělat co nejvíce peněz a dělat zbytečné zákroky. Proč mě vůbec neupozornili na to, že ten sledovaný parametr může být vyšší z důvodu IVF? Jelikož tam umělá oplodnění provádějí také, tak to určitě musí vědět.
    Navíc výsledky všech těch krevních testů obecně (nevím, jak těch nejnovějších) jsou často falešně pozitivní (to hlavně) nebo negativní. Navíc znám paní, která měla falešně negativní tripple test na Downův syndrom.

  2. I já jako starší 40 letá matka mám zvýšené riziko DS. Ale na plodovou vodu mě už nikdy nikdo nedostane. Předchozí těhotenství hrozil Edwardsův syndrom. Také doporučení na odběr plodové vody a s ním spojená rizika potratu nebo 1% ze sta odtékání plodové vody po zákroku. A zrovna já jsem byla to 1%. Každodení strach že o miminko příjdem. Naprostý klidový režim na lůžku až do konce těhotenství. Ale přišlo i krvácení a neustálý boj, jak říkal pan doktor, dokud nepříjde horečka bude dobře. Vydrželi jsme do 7 měsíce. Naštěstí i náš Zdeneček po rychlém zákroku a císařským řezem je v naprostém pořádku. Ale teď, o 6 let později o plodové vodě nechci ani slyšet.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *