Děti jsou stvoření křehká a vynalézavá. Ačkoli sotva mluví a chůze jim dělá ještě stále potíže, řídí se svými vlastními zákony, které dalece převyšují naše výchovné metody. Dokud si o nich nepřečtete neuvěříte!
Kouzelné na tom je, že se s dětmi nikdy nenudíme. Nikdy nás totiž nepřestanou překvapovat. V následujících „zákonech“ našich nejmenších, jsme čerpali ze svých vlastních zásob, ale když se zamyslíte, zaručeně máte i vy své bohaté zkušenosti. Buďte ve střehu, začínáme.
1. Zákon podezřelého ticha
Každá máma ví, že jakmile nastane po dlouhé době bubnování do podlahy, bouchání kostek, žvatlání a třískání autíček o sebe, hrobové ticho, je zle. V dobách, kdy ještě naše zlatíčka neuměla chodit bylo ticho vnímáno jako božské. Znamenalo, že dítě spí a mámy mají chvilku pro sebe. Jenže ve chvíli, kdy batole objeví kouzlo pohybu je zle a ticho znamená průšvih. Nejspíš objevilo naprosto úžasnou zábavu. Pokud se tiše přiblížíte nejspíš uvidíte dítě jak si maluje po zdi, snaží se roztříhat záclonu, leží v kaluži šťávy na podlaze a cachtá se nebo rozsypává v kuchyni mouku na podlahu. V této oblasti se totiž fantazii meze nekladou!
2. Zákon nevhodného okamžiku
Celý den bylo to vaše zlatíčko neuvěřitelně hodné. Ráno vstalo až v osm, takže jste se krásně vyspala, dopoledne si hrálo, všechno spapalo a o po vydatném obědě bez odmlouvání usnulo. Prostě hotový zázrak. Vsaďte se, že jakmile vezmete do ruky telefon a dovoláte se konečně do pojišťovny vyřídit pojistku na dům, tak v půlce hovoru se zaručeně vzbudí a začne křičet na celé kolo, upadne a předvede hotové drama nebo ho prostě jen přestane bavit pohádka a rozhodne se vybravit parkety na podlaze. Děti mají nejspíš zabudovaný nějaký alarm nebo čidlo a vyberou si vždycky zaručeně nejméně vhodný okamžik kdy se poblinkat, počůrat, upadnout nebo se vzbudit. A pořádně nám to osladí.
3. Zákon bleskového učení
O tom, že výchova malého dítěte není jednoduchá se nedávno přesvědčil můj kamarád. Který po nekonečném přemlouvání přesvědčil svou přítelkyni, aby ho nechala s rok a půl starým synem doma samotného a šla nakoupit. Přistoupil k hlídání velmi zodpovědně a rozhodl se naučit malého Filípka říkat „táta“. Trochu se to zvrtlo. Nikdo nejsme neomylní a občas nám zkrátka nějaké to „ošklivé slovo“ uletí. Ke smůle některých z nás, bohužel v ten nejméně vhodný okamžik zafunguje další dětský zákon – zákon bleskového učení. Řekněte deset slov a jedno sprosté a dítě si zapamatuje zaručeně to jedno jediné sprosté slovo. „Filípku, řekni táta!“ „Mama!“ „Nene, Filípku, řekni táta.“ „Bába.“ „Fildo, táta ne bába.“ „Matata.“ „Do háje, Filipe, táta říkám!“ „Do háje!“ „Sakra, Filipe to se neříká!“ „Šakra.“
4. Zákon neuvěřitelné náhody
S hrůzou sledujte toho malého neposedu jak se sápe na hřišti na houpačku, točí jak o život na šíleném kolotoči nebo sjíždí hříšně prudkou skluzavku. Ani na vteřinu vám strach o něj nedovolí spoustit ho z očí, aby si náhodou neublížil Všechno dobře dopadne, kolotoč se nakonec bezpečně zastaví, z houpačky nespadne a po sjezdu skluzavky přistane v měkké trávě. Oddychli jste si, že to dobře dopadlo? Tak to asi ještě neznáte zákon neuvěřitelné náhody. Jakmile totiž dítě vkročí na zcela rovnou zem, zakopne a rozbije si koleno. Smiřte se holt s tím, že naše děti jsou nekonečnou studnicí překvapivých zvratů.